Článek
Člověk musí umět uznat, když měl Andrej Babiš pravdu. Zahraniční lídři se na summitu NATO v Ankaře skutečně pozastavovali nad českou delegací a podle slovenského prezidenta si z jejího uspořádání dokonce dělali legraci. Premiér tedy správně zaznamenal údiv i pobavení, pouze se mu přihodila drobná interpretační nehoda, protože směr vtipů otočil přibližně o sto osmdesát stupňů a potom s vážnou tváří ukazoval na prezidenta, jehož postavení v delegaci podle Pellegriniho slov ostatním lídrům nedávalo smysl.
Babiš po návratu tvrdil, že za českou delegací chodili zahraniční partneři a ptali se: „Proboha, proč tady je, co tady dělá?“ Premiér tím myslel Petra Pavla, kterého vláda původně nechtěla do delegace zařadit a jehož účast nakonec zajistilo předběžné opatření Ústavního soudu. Kteří státníci se takto vyjadřovali, Babiš neprozradil, takže veřejnosti nezbylo než věřit, že anonymní světoví lídři s úzkostí zjišťovali, proč se na summitu NATO objevil bývalý předseda Vojenského výboru NATO.
Potom se ozval Peter Pellegrini, politik, kterého lze jen těžko podezírat z nepřátelství vůči Andreji Babišovi. Slovenský prezident potvrdil, že česká delegace opravdu vzbuzovala pozornost, ale zahraniční lídři se podle něj nedivili Pavlově přítomnosti. Nechápali, proč delegaci vede premiér, zatímco prezident sedí za ním, jako by byl ministrem. Ostuda tedy možná existovala, pouze měla jiného majitele.
Pravda přišla, ale Babišovi nezatleskala
O Pellegriniho vyjádření informoval článek „Pellegrini řekl, jak to bylo na summitu. Babišovi nepomohl“. Titulek vystihuje situaci téměř dokonale. Slovenský prezident Andreje Babiše neobvinil ze lži ani ho neoznačil za manipulátora. Pouze klidně popsal, čemu se ostatní lídři divili, a tím premiérovu verzi rozložil bez křiku, bez urážek a hlavně bez možnosti tvrdit, že jde o útok opozice.
Andrej Babiš se dovolával zahraničních svědků. Jeden z nich se nakonec opravdu ozval. Jenže místo aby premiérovu verzi potvrdil, vysvětlil, že ostatní státníci viděli stejnou situaci úplně opačně. To bývá nepříjemná chvíle. Zvlášť když si svědka nepřivede protistrana, ale život sám.
Pellegrini zároveň připomněl, že na Slovensku zastupuje zemi na summitech NATO a při jednáních Organizace spojených národů prezident, zatímco na Evropské radě premiér. Tento model podle něj fungoval i v dobách, kdy prezident a vláda pocházeli z odlišných politických táborů. Na Slovensku tedy zřejmě dosud neobjevili český vynález, podle něhož se státní tradice mění podle toho, kdo se právě potřebuje vyfotit v první řadě.
Převrácený dalekohled české politiky
Ještě ostřeji celý obrat pojmenoval článek „Je to venku! Pellegrini popsal zákulisí summitu. A Babišova verze o ostudě prezidenta se rozpadá“. Titulek přichází rovnou s bouracím kladivem, ale základní problém popisuje přesně. Babiš skutečný rozruch kolem české delegace popsal správně. Pouze zvolil takový výklad, v němž sám zůstal stranou a veškerá ostuda dopadla na prezidenta.
Právě tady se ukazuje kouzlo politického vyprávění. Fakta není vždy nutné popřít. Často stačí správně vybrat, na koho ukázat. Prezident seděl za premiérem a ostatní lídři to komentovali. Z této skutečnosti lze vyrobit příběh o prezidentovi, který se někam vnutil, stejně jako příběh o premiérovi, který kvůli domácímu sporu převrátil dlouholetou praxi. Rozhodující je, kdo drží kameru a kdo večer zveřejní video na Facebooku.
Andrej Babiš se na summit zřejmě díval zvláštním politickým dalekohledem, který ukazuje skutečné objekty, ale veškerou odpovědnost automaticky přesouvá na opačný konec místnosti. Viděl prezidenta vzadu a dospěl k závěru, že problémem je právě on. Nenapadlo ho, že by mohl být problémem člověk, který považoval prezidentovo odsunutí za svůj diplomatický triumf.
Vláda přitom nemusela nic složitě vysvětlovat. Stačilo otevřeně říct, že chce změnit dosavadní praxi, protože premiér hodlá delegaci vést sám. Místo toho vznikla několikaměsíční politická opereta, v níž se bojovalo o letadla, pozvánky, večeře, židle i pořadí na společné fotografii, zatímco summit o bezpečnosti Evropy posloužil hlavně jako drahá kulisa pro domácí soutěž o to, čí ego dostane lepší místo.
Na celé věci je nejkrásnější, že se nyní mohou všechny strany shodnout alespoň na jednom. Česká delegace skutečně působila neobvykle a stala se terčem poznámek. Babiš tvrdil, že důvodem byla prezidentova účast, zatímco Pellegrini popsal, že zahraniční lídři nechápali prezidentovo podřízené postavení vůči premiérovi.
Česká politika tím získala nový národní sport, v němž hráč vstřelí vlastní gól, nadšeně ukazuje na soupeře a vysvětluje publiku, že ho právě ponížil.
