Článek
Babiše na mítinku napadl muž berlí, politik zrušil zítřejší program. Kdyby to nebylo smutné, byla by to scéna z české frašky: politik, volič, berle a urgentní příjem. Jenže místo satiry na divadelních prknech se to odehrálo na návsi v Dobré. A já si znovu uvědomuji: tam, kde končí argumenty, nastupuje fyzická síla. To ale není žádný argument, pouze ubohá bezradnost, která si vypůjčila svaly místo mozku.
Násilí v jakékoliv podobě odmítám. Ani když s někým zásadně nesouhlasím, nedává mi to důvod jej jakkoliv napadat. Oponenta lze porazit slovem, vtipem, nápadem či u volební urny, nikdy však tvrdou tyčí maskovanou jako zdravotní pomůcku. V okamžiku, kdy někdo sáhne po berli, končí debata a začíná ulice.
Sympatie, kapitál a kulisy
Paradox je krutý: kdo chtěl Babišovi ublížit, nakonec mu možná přihraje sympatie. Obvaz na hlavě působí v kampani víc než sto billboardů s heslem o lepším zítřku. Expremiér je najednou ne „ten všemocný“, ale „ten zranitelný“. A český volič, věčný milovník outsiderů, na to slyší a dokáže změnit úhel pohledu rychleji než televizní kamera.
Samozřejmě hnutí ANO okamžitě reagovalo. Místopředseda Karel Havlíček prohlásil, že útok je „přímým důsledkem nenávistné kampaně, kterou vede koalice Spolu, Piráti a v posledních dnech opět STAN“. A místopředsedkyně Alena Schillerová souhlasně uvedla, že „je to důsledek jejich kampaně založené na strachu a rozdělování“ a že hnutí ANO dál povede „pozitivní“ kampaň. Jenže právě ANO samo zaplavilo republiku billboardy s hesly o „nejhorší vládě v historii“, což několikrát osobně zdůraznil i Andrej Babiš. Objevily se i plakáty s fotkou premiéra Petra Fialy a nápisem „nejhorší premiér“. Jestli je tohle představa pozitivní kampaně, pak si asi každý z nás musí předefinovat slovník. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. V české politice se často hraje na hranu, a když pak někdo spadne za ni, není úplně fér tvrdit, že všechna vina je jen na druhé straně.
Mezitím se z celé scény stala směs frašky a tragikomedie: zatímco jeden politik končí na urgentním příjmu, současného premiéra Petra Fialu na opačném konci republiky poplivala žena z davu. Česká politická diskuze roku 2025: plivnutí, berle a statusy na síti X.
Demokracie s obvazem
Česká demokracie se tváří, že běží maraton, jenže v ruce drží berle a na tváři obvaz. A my ostatní si můžeme vybrat: buď budeme fandit těm, kdo máchají holemi, nebo těm, kdo se ještě snaží mluvit. Zní to banálně, ale jestli má mít naše politika budoucnost, musí zůstat především soutěží slov a myšlenek.
Pokud se jednou začne rozhodovat tím, kdo má těžší berli a lepší mušku, budou nám místo volebních lístků rozdávat rukavice a místo volební komise nastoupí rozhodčí v ringu. Aristoteles by možná jen povzdechl: člověk je tvor politický, ale my jsme si z něj udělali tvora boxerského. A to už není groteska, ale konec debaty.
