Článek
Autobusová koza nikdy nečeká. Jakmile se objeví autobus, vrhne se vpřed s dravostí, kterou by jí záviděli i sprinteři na olympiádě. Lokty pracují jako rohy a každý, kdo se odváží stát v cestě, pozná, že předpisy o bezpečnosti jsou jen iluze.
Vnitřní logika kozy je prostá: kdo nastoupí první, ten vládne. Proto se dere dovnitř, ať už lidé vystupují, nebo ne. A když náhodou zůstane stát v uličce, okamžitě spustí kozí rozhlas. Mečí na řidiče, že jede pomalu, na cestující, že překážejí, a na děti, že křičí.
Královna prostoru
Koza v autobuse nikdy nesedí skromně. Rozkročí se, tašky rozloží tak, aby zabraly tři sedadla, a pokud má nákup, přidá k tomu ještě další prostorovou daň. Její posed na sedadle připomíná trůn. Brada vzhůru, pohled přísný a v očích jasné poselství: „Tohle je moje pastvina.“
A když se k ní někdo přiblíží s prosbou o místo, odpoví pohledem, který dokáže vypálit díru do duše. Přesunout tašku? Nikdy. Stádo se musí přizpůsobit královně, nikoli naopak.
Kozí chaos
Její největší zbraň je hlas. Autobusová koza nemlčí. Mečí na každého a o všem, bez ohledu na to, zda jí někdo naslouchá. Dokáže vynadat řidiči i za to, že zastávka stojí příliš daleko od přechodu. A když jí dojdou argumenty, spustí klasický repertoár: „Za nás to tak nebylo.“
Není to jen cestující. Je to mobilní komentátor života. Její kozí rozhlas je nonstop stanice, která vysílá od první zastávky až po konečnou. Nikdo ji neodladí, nikdo ji nevypne.
Poslední zastavení
Autobusová koza vystupuje stejně okázale, jako nastupuje. Prudké trhnutí, hlasité mečení a pohled zpět, který dává jasně najevo, že její přítomnost byla dar. A zatímco ostatní cestující si oddechnou, koza už plánuje další výjezd, kde znovu ovládne prostor a stádo.
A tak zůstává věčným symbolem MHD: hlučná, neústupná a nezastavitelná. Kde je autobus, tam je koza. A kde je koza, tam není klid.
