Článek
Domácí chameleon má jednu nadlidskou schopnost – měnit barvu rychleji než semafor na magistrále. Jakmile zazní: „Můžeš vynést koš?“, okamžitě splyne s okolím tak dokonale, že ho nenajde ani pes. A když se objeví tchyně, přepne na režim spořádaný zeť, úsměv na tváři, košile zapnutá až ke krku a v očích psaná poslušnost. Jakmile se dveře zabouchnou, barva se vrátí zpět do normálu: šedý gaučový flek s mastným ovladačem v ruce.
Je to skutečný kouzelník. Umí pronést „už jdu“ a přitom se nepohnout ani o centimetr. Umí tvrdit, že pracuje, i když právě ladí ideální polohu polštářů. A když slyší klíče v zámku, dokáže jedním pohybem přepnout fotbal na dokument o přírodě a tvářit se, že už tři hodiny sleduje, jak migrují kachny.
Mistr přežití
Chameleon není líný. On je podle vlastního slovníku extrémně adaptabilní. V práci se tváří jako obětavý dříč, doma jako přepadená oběť. Když se schyluje k úklidu, okamžitě se přebarví na roli tragického hrdiny: „Já bych pomohl, ale ty záda…“ a jeho tón by dojal i ortopeda.
Stejná metamorfóza se týká i jídla. Jeden den vegan, druhý den masožravec, třetí den detox. Záleží na tom, kdo ho právě sleduje. S kamarády se cpe steaky, u partnerky prohlašuje, že maso je těžké, a u tchyně se nadšeně rozplývá nad brokolicí. A sladké? Nikdy. Tedy až do chvíle, kdy zmizí půlka dortu. „Tohle se nepočítá,“ dodá s barvou nevinnosti.
Gaučová kamufláž
Největší chameleonovo umění je proměna v kus nábytku. Gauč, křeslo nebo postel – všechno dokáže využít jako dokonalou kamufláž. Sedí tak dlouho, až pod ním vznikají nové geologické vrstvy drobků, které by zaujaly i archeology.
A když na něj někdo zavolá, umí se tvářit tak šokovaně, že působí, jako by ho právě vyrušili uprostřed summitu G7. Ve skutečnosti řešil maximálně to, jestli si otevřít další balíček chipsů. Je to mistr iluze, Houdini domácnosti, který nikdy nezmizí úplně, ale vždycky se dokáže zamaskovat natolik, aby se práce dotkla někoho jiného.
Závěrečná metamorfóza
Domácí chameleon není evoluční zázrak. Je to důkaz, že lenost zamaskovaná jako přizpůsobivost se dá povýšit na životní styl. Jeho barvy matou, jeho výmluvy fascinují a jeho gauč je trůnem, ze kterého nikdy nesestoupí dobrovolně.
A to je jeho skutečný triumf. Není to mistr přežití, ale profesionál v oboru nicnedělání. A v tom je nepřekonatelný, protože se vždycky obarví tak, že mu to znovu projde.
