Článek
Eko ježek je tvor moderní doby. Citlivý, uvědomělý a lehce pichlavý. Žije v přesvědčení, že kdyby každý člověk používal látkovou tašku a pil vodu z lahve z nerezové oceli, planeta by se okamžitě uzdravila. Každé ráno se budí s myšlenkou, že dnes konečně změní svět. Jenže první, co udělá, je zapnout sušičku.
Když jde nakupovat, bere si vlastní sáček na jablka, ale přijede autem s motorem větším než jeho ekologické svědomí. V supermarketu stráví půl hodiny čtením etiket, aby zjistil, které máslo má menší uhlíkovou stopu. Nakonec koupí to dražší, protože se víc hodí k jeho morálnímu image.
Hnízdo z ekologické pěny
Eko ježek miluje přírodu. Ne tu opravdovou, ale tu, která má toaletu a signál. Když o ní mluví, tváří se, že je s ní v hlubokém vztahu, přestože jeho nejdivočejší zážitek z lesa byla houbařská sezóna na sociálních sítích. Umí se dojmout nad západem slunce, ale jen do chvíle, než zjistí, že fotka nevyšla podle představ.
Jeho oblíbeným místem je kavárna s názvem „Zelené srdce“, kde pije kávu s ovesným mlékem a hovoří o globální odpovědnosti. Má na sobě tričko z bio bavlny, které ušila dvanáctiletá dívka z Bangladéše, ale hlavní je, že bylo vyrobeno bez palmového oleje. Když platí, usmívá se na prodavačku s výrazem člověka, který právě zachránil ledního medvěda.
Ekologie podle nálady
Eko ježek třídí odpad s náboženskou horlivostí. Na jeho kuchyňské lince stojí čtyři koše – na papír, plast, sklo a výčitky. Každou láhev pečlivě vymývá a třídí podle barvy, ale přitom nechává svítit v celém bytě. Když mu někdo připomene, že by mohl zhasnout, odpoví, že ekologická energie přece neškodí.
Na sociálních sítích zveřejňuje fotky svého balkonu s popiskem „malý kousek ráje“, ačkoli na něm roste jen rajče v květináči a kaktus z Ikey. Miluje kampaně, petice a výzvy. Podepisuje všechno, co má v názvu slovo planeta, aniž by tušil, co vlastně podepsal.
Ekosvět bez logiky
Eko ježek věří, že svět zachrání změnou spotřebitelských návyků, ale svůj nový telefon kupuje každé dva roky, protože ten starý už nefotí dostatečně ekologicky. Jezdí elektromobilem, který nabíjí v garáži napojené na uhelnou elektrárnu, a na Instagramu sdílí citáty o vděčnosti matce Zemi. Když ho někdo upozorní, že matka Země možná nechce, aby jí říkal „baby“, obviní ho z nedostatku pochopení pro udržitelnost.
Jeho víra v ekologii je pevná jako plastový kelímek, proti kterému bojuje. Kupuje si kartáček z bambusu, který po týdnu zplesniví, ale s dobrým pocitem, že i plíseň může být součástí koloběhu života. Když dojde na diskusi o odpadech, cituje články, které nikdy nedočetl, a zakončí je větou: „Já se o to aspoň snažím.“
Planeta s filtrem
Eko ježek miluje planetu, ale hlavně tu, kterou může vyfotit. Každý západ slunce pro něj představuje příležitost pro ekologický příspěvek. V pozadí obloha, v popředí zvednutá sklenice vody a pod tím popisek „Země si zaslouží víc“. Když mu někdo napíše, že má pravdu, cítí se jako prorok.
Na pikniku používá rozložitelné talíře a papírové příbory, protože tak chutná záchrana světa. Odpadky nechává v trávě s myšlenkou, že příroda si s nimi poradí. Když ho přistihnete, vysvětlí vám, že to nebyl odpad, ale ekologická obětina. Eko ježek je totiž tvor s čistým úmyslem a nulovým dopadem.
Konec pichlavé pravdy
Eko ježek není zlý. Jen zmatený. Opravdu chce zachránit planetu, jen neví jak, a hlavně nechce, aby to bolelo. Touží po světě bez plastů, ale s pohodlím, bez emisí, ale s autem, bez hluku, ale s koncertem obnovitelné energie. Kdyby mohl, objal by strom, ale bojí se, že si zlomí nehet.
Možná jednou pochopí, že svět nespasí bambusovým brčkem ani bio-čistidlem, ale obyčejným rozumem a trochou pokory. Do té doby bude dál běhat po světě s vyčesaným hřbetem a výrazem ekologického mesiáše, který hlásá spasení, zatímco mu z batohu trčí plastová láhev.
