Článek
Chobotnice nikdy nevstává od stolu bez prezentace. Má ji připravenou na každé téma od rozpočtu až po důvod, proč v kuchyňce došel cukr. Každé chapadlo ovládá jiný graf, jinou křivku nebo sloupec, a když si myslíte, že je konec, natáhne další a vytáhne nový snímek. Je to jako boj s hydrou – useknete jednu hlavu, objeví se dvě další.
Její specialitou jsou přechody a animace. Sloupce se kutálí, koláče se drolí, čísla blikají jak hrací automat v nonstopu. Celé je to vizuální ohňostroj, který má jedinou vadu: nikdo už dávno netuší, o čem je řeč. Chobotnice to ale nevzdává. Kliká dál s výrazem génia, který právě zachraňuje svět, i když všichni ostatní už zachraňují jen poslední zbytky své trpělivosti.
Moře dat
Chobotnice žije v oceánu čísel a grafů. Všechno musí převést do tabulky, i to, co se do tabulky převést nedá. Přátelství? Koláčový graf. Rodinný rozpočet? Sloupcový graf. Počasí? Trendová křivka. Zeptáte-li se jí, kolik je hodin, ukáže vám prezentaci s historickým srovnáním od roku 1998.
Čím víc snímků má, tím víc jí svítí oči. Čím déle trvá prezentace, tím víc se utvrzuje, že právě objevila smysl života. Zatímco publikum bojuje s únavou, scrolluje v mobilu a plánuje, co si dá k večeři, ona hrdě sahá po laserovém ukazovátku a s úsměvem pokračuje. Je to jediný okamžik, kdy dokáže umlčet i jinak neúnavné kolegy.
Chobotnicová nirvána
Na první pohled se zdá, že jejím cílem je vysvětlit. Ale kdepak. Jejím cílem je udolat. Nepotřebuje, abyste si něco zapamatovali. Potřebuje, abyste si zapamatovali, že měla „materiály“. A když se konečně ozve zoufalý potlesk, chobotnice s nevinným úsměvem pronese: „A to byl jen úvod.“
A tady se ukazuje její skutečná podstata. PowerPointová chobotnice nepotřebuje publikum, ona potřebuje oběti. Vytváří z lidí lidské stromy – stojí nehybně, nehýbou se, jen tiše doufají, že už to brzy skončí. A zatímco ostatní sní o lobotomii, ona sní o další poradě, kde může znovu rozvinout svá chapadla a předvést svět v barvách a grafech, které nikdo nechtěl vidět.
