Článek
Našel jsem na internetu obrázek, který servíruje příběh jak z učebnice moderního chaosu: neznámý muž vlezl na dámské záchody za náctiletou slečnou. Prý se identifikuje jako žena. Tatínek slečny mu následně vyrazil dva přední zuby. Prý se identifikuje jako zoubková víla. Světlo světa tak spatřila nejčistší forma postmoderního dialogu – pěstí po držce a s úsměvem.
Zní to jako hoax? Možná. Ale právě to, že by se to klidně mohlo stát, je na tom to nejvtipnější. A zároveň nejděsivější.
Jak se stát ženou za pět vteřin
V dřívějších dobách bylo potřeba stát frontu na pohlaví ještě v porodnici. Dnes stačí říct: „Cítím to tak.“ Nikdo se neptá, jak to přesně cítíš. Ani odkud. Prostě se „cítíš“. A tím to končí. Právo na pocit vítězí nad fyzikou, biologií i selským rozumem.
Jenže pak přijde situace, kdy tenhle fluidní vesmír narazí na tátu, který se identifikuje jako stará škola. Jako „chlap, co nečte vlákna na Twitteru, ale zato umí dobře mířit“. A výsledkem je zcela nový žánr: záchodový western.
Ať už ten tatík existuje, nebo je to jen internetový Čuk a Gek, stává se hrdinou memové kultury. Symbolem pomstychtivého východoevropského lidu, který nestíhá chápat, co se děje, a tak preventivně dá přes hubu. Nenabízí pochopení, nabízí pěsti. Vítejte ve světě, kde se místo „toaleta“ říká „test toleranční hranice“.
Záchod jako kulturní bitevní pole
Dámské toalety byly dřív chráněnou zónou – svatyní vůní, slz a oprav rtěnky. Dnes jsou laboratoří ideologického napětí. Stačí nesprávný typ bot pod dveřmi a hned se spouští sirény. Kdo jsi? Proč jsi? Co tu děláš? Máš certifikát? A je validní i v této realitě?
Vstoupit bez dovolení dnes znamená víc než trapas – je to politické prohlášení. Můžeš být žena, muž, víla, démon, nebo taky idiot. A nikdy si nejsi jistý, kdo zrovna stojí za dveřmi. Může to být člověk. Může to být problém. Může to být tatínek. A ten ti klidně přišije identitu přes nos.
A když se zuby odkutálejí ke kanalizaci, začíná diskuse na Facebooku: „Správně to udělal!“ vs. „Transfobie!“ vs. „To je fake, probuďte se!“ A uprostřed toho všeho se někdo jen chtěl vyčurat.
Smích jako nouzový východ
Ten obrázek je vtipný. Tedy pokud si neuvědomíte, že popisuje situaci, která by se klidně mohla stát. A právě to z něj dělá výbušný materiál. Smějete se – ale pak vás mrazí. A pak se zase smějete, protože jinak už zbývá jen plakat nad umyvadlem.
Což je, přiznejme si, trochu nešťastné. Možná bychom si v létě mohli dovolit trochu víc rozumu a trochu míň hysterie. Pamatovat si, že identita není výmluva. A že když už se někdo rozhodne vtrhnout do dámské kabinky bez ohlášení, měl by počítat i s tím, že místo pochopení přijde… víla. A že každá víla si za návštěvu bere jeden zub. Nejlépe přední.
