Článek
Každý, kdo má Facebook, to zná. Přijmete nové přátelství, a než stihnete zjistit, kdo to vlastně je, už vám v Messengeru bliká zpráva. „Dobrý den, jmenuji se Mary Angela Dubois, jsem z Francie, vážně nemocná a nemohu se smířit s tím, že si své peníze vezmu do hrobu.“
Čtete dál. „Proto bych vám chtěla věnovat 250 000 eur, neboť váš profil vyzařuje laskavost a důvěru.“
A vy si říkáte, že buď máte opravdu dobrou profilovou fotku, nebo Mary Angela začala brát prášky na halucinace.
Milý příteli, já umírám
Ta dáma mi píše už potřetí. Zřejmě stále neumřela, což je samo o sobě zázrak, nebo alespoň důkaz, že posmrtný život existuje na Facebooku. Umírající filantropka s nekonečnou zásobou eur. Jen mi vždycky do cesty postaví „právního zástupce“, který potřebuje drobný poplatek, aby mi mohl peníze převést. Stačí prý poslat 150 dolarů. To není dar, to je crowdfundingový hrob.
Je fascinující, kolik lidí po světě umírá se stejným plánem: najít si na Facebooku úplného cizince a odkázat mu jmění. A není to jen Mary Angela. Každý druhý den mě kontaktuje někdo, kdo je buď vážně nemocný, nebo generál americké armády, který právě našel moji fotografii a chce se se mnou „důvěrně podělit o vojenské tajemství i své srdce“.
Andělé, dědici a generálové
Jednou mi psal jakýsi plukovník z Afghánistánu, že má kufr s diamanty a hledá čestného muže, kterému ho může svěřit. Zní to hrdinsky, dokud nezjistíte, že stejný text koluje v patnácti jazycích a plukovník má na profilovce zjevně ukradenou fotku herce z reklamy na whisky.
Zajímavé je, že ti lidé mají vždy stejný rukopis. Věty začínají velkým písmenem, ale končí omylem, někdy i slzou. Slíbí vám svět, a přitom po vás chtějí jen drobný převod, aby „všechno mohlo být právně v pořádku“. Zřejmě neznají český zákon o darování, zato ovládají citovou manipulaci na úrovni doktora Mengeleho.
Facebook, brána do nebe
Na Facebooku se dá potkat všechno. Od lidí, kteří hledají ztracené klíče, až po ty, kteří hledají ztracenou duši. A někde mezi nimi sedí parta kyberšmejdů, kteří vám chtějí pomoci ke štěstí, jen co jim pošlete své číslo účtu, rodné číslo, potvrzení o životě a duševním zdraví.
Jejich maily mají zvláštní poetiku. „Neznám vás, ale cítím, že jste člověk dobrého srdce.“ To by mohla být krásná věta, kdyby ji nepsal někdo, kdo má na profilu tři kamarády, nulovou historii a jméno, které zní jako kombinace názvů parfémů a nemocí.
Ale kdo by se zlobil. I podvodníci mají své sny. Oni sní o tom, že dostanou vaše peníze, a vy o tom, že jednou potkáte někoho, kdo vám napíše zprávu, aniž by umíral.
Když má i smrt účet na Facebooku
Tak čekám, kdo se ozve příště. Možná mi napíše milionář z Honolulu, že umírá na přemíru bohatství a potřebuje někoho, komu by ho mohl svěřit. Pošlu mu srdečný pozdrav a poprosím, ať začne převodem jedné zkušební padesátky.
Protože v době, kdy si lidé dělají přátele podle algoritmu a dědictví rozdělují podle profilové fotky, je dobré vědět jedno: Internet není nebe, je to tržiště. A každý svatý tam má svůj PayPal.
