Článek
Dnes je Mezinárodní den leváků, přičemž pro pořádek mluvíme o lidech, kteří používají přednostně levou ruku, nikoli o těch druhých levácích, jimž se v češtině říká také křiváci. Ti ostatně žádný zvláštní mezinárodní den nepotřebují, protože svou existenci zvládají připomínat průběžně po celý rok. Praváci tedy mohou svým levákům popřát všechno nejlepší, přátelsky je poplácat po rameni a vzápětí jim podat nůžky pro praváky, protože tradice se přece mají dodržovat. Je to vlastně velmi elegantní způsob oslavy, při němž člověku nejprve sdělíte, že respektujete jeho odlišnost, a potom mu dáte do ruky předmět navržený tak, aby si při jeho používání připadal jako začátečník na kurzu jemné motoriky.
Leváků je přibližně deset procent populace, takže nejde o tři podivíny z horské vesnice, kteří se rozhodli vzdorovat civilizaci tím, že drží lžíci nesprávnou rukou. Jsou jich stovky milionů, přesto lidstvo dokázalo postavit mrakodrapy, poslat sondy k jiným planetám, rozdělit atom a vyrobit ledničku, která člověku pošle zprávu na telefon, že dochází mléko, zatímco u některých nůžek stále platí jednoduchý technologický princip: máte-li levou ruku, nějak si poraďte.
Pravák si podobných věcí zpravidla ani nevšimne, protože vezme nůžky a stříhá, otevře konzervu a konzerva se skutečně otevře, napíše několik řádků plnicím perem a na konci nemá dlaň modrou jako účastník nepovedeného policejního výslechu. Ani ho proto nenapadne, že by svět mohl fungovat jinak, což je ostatně jedna z největších výhod většiny: člověk nemusí vědět, že je většina, protože si jednoduše myslí, že svět je normální.
Levák naproti tomu během obyčejného dne absolvuje nenápadný kurz improvizace, jehož osnovy vznikaly několik století a nikdo je nikdy neschválil. Když něco nesedí, otočí si to, nakloní, přehodí do druhé ruky nebo se smíří s tím, že výrobce patrně zná deset druhů nabíjecích konektorů, ale o levé ruce zatím pouze slyšel.
Vezměme třeba obyčejné psaní, protože pravák píše zleva doprava a jeho ruka poslušně následuje text, zatímco levák píše stejným směrem a jeho dlaň statečně postupuje přímo přes to, co právě napsal. Dostává tím zdarma průběžný test kvality inkoustu, takže pokud se nerozmazává, je dobrý, a pokud se rozmazává, levák se tuto informaci dozví jako první a odnese si výsledek domů na malíčku, dlani i manžetě.
Ještě názornější bývá stolování, protože posadíte-li vedle sebe leváka a praváka, může během několika minut vzniknout drobný geopolitický konflikt o životní prostor. Každý drží příbor opačně, lokty se začnou potkávat někde nad hranicí mezi bramborem a omáčkou, oba se omluví, na chvíli uzavřou příměří a za pár minut se srazí znovu, takže kdyby se mezinárodní konflikty řešily podobně, možná by stačilo světové politiky posadit těsně vedle sebe k řízku a do dezertu by bylo jasno.
Jsme inkluzivní. Dokud nepřijdou nůžky
Žijeme přitom v nádherné době, kdy slovo „inkluze“ používáme s takovou chutí, že už téměř potřebuje vlastní ministerstvo. Máme školení o diverzitě, metodiky přístupnosti, kodexy respektu a prezentace o tom, jak nikoho nevylučovat, přičemž velká firma dnes bez problémů vytvoří čtyřicetistránkový manuál o začleňování všech možných skupin zaměstnanců, opatří jej logem, grafy a fotografií usměvavého týmu pěti národností, aby pak jeden z těch zaměstnanců vzal do levé ruky kancelářské nůžky a celý systém lidské rozmanitosti se zhroutil u šanonu.
Není to žádná tragédie a leváci rozhodně netrpí pod praváckou diktaturou, takže není třeba svolávat mimořádnou schůzi Rady bezpečnosti OSN ani blokovat dálnici s transparentem „Škrabky pro všechny“. Právě tahle drobnost je však na celé věci zajímavá, protože ukazuje, jak snadno dokážeme přehlížet něco, co nám samotným nezpůsobuje žádný problém, zatímco pravák se na běžný předmět nikdy nedívá jako na výrobek navržený pro svou dominantní ruku, ale prostě jej používá a považuje to za přirozený stav vesmíru.
Kdysi to bývalo ještě horší, protože levorukost se považovala za něco, co je třeba napravit, a děti byly přeučovány na pravou ruku. Civilizace naštěstí pokročila, takže dnes už leváky nepřeučujeme, pouze jim občas vyrábíme předměty, které jim velmi decentně připomenou, že jsme o tom kdysi vážně uvažovali.
Existují samozřejmě nůžky pro leváky, pera pro leváky, otvíráky a další pomůcky, takže trh nakonec projevil svou tradiční lidskost. Pokud jste jiní než většina, rád vám prodá speciální variantu obyčejného výrobku, protože rovnost je krásná věc, zvlášť když se dá zabalit do plastu a opatřit samostatným čárovým kódem.
Levák si prostě poradí
Možná právě proto jsou leváci pozoruhodně nenápadní, protože se už dávno naučili poradit si bez velkých prohlášení. Když něco nejde přirozeně, vezmou to jinak, když není levácká varianta, použijí praváckou, když se při jídle srazí loktem se sousedem, posunou se o pár centimetrů, a když si při psaní zamažou ruku inkoustem, prostě si ji umyjí, protože čekat, až se většinový svět přestaví podle jejich ruky, by mohlo trvat podstatně déle než zaschnutí inkoustu.
Mezinárodní den leváků proto nemusíme slavit slavnostními projevy, protože mnohem poučnější by byl malý domácí pokus. Jste-li pravák, zkuste dnes levou rukou něco vystřihnout, otevřít konzervu nebo napsat několik vět a chvíli se chovejte, jako by právě tahle ruka byla vaše hlavní, přičemž po několika minutách pravděpodobně zjistíte, že řada předmětů, které považujeme za dokonale neutrální, je neutrální přibližně stejně jako pánský oblek velikosti 52, který výborně sedí každému, kdo má velikost 52.
Levákům tedy dnes klidně popřejme všechno nejlepší a můžeme jim dokonce podat ruku, jen si předem zjistěme kterou. Pokud jim k tomu chceme dát ještě dárek, nůžky pro praváky bych tentokrát raději vynechal. Praváckého světa už mají kolem sebe dost.
