Článek
V Bruselu parkuje nová posila. Na pohled kombajn testosteronu. Uvnitř? Spíš plechovka bez airbagu. Jmenuje se Filip Turek, ale říkejme mu klidně „Stíhačka“. Ne protože by byl tak rychlý. Ale protože měl na helmě znak Luftwaffe. Konkrétně Jagdgeschwader 27. To zní skoro jako značka energetického nápoje, který vás odnese rovnou do Berlína roku 1940. Jednosměrně.
Turek tvrdí, že to byla „recesistická“ výzdoba. Jasně. A Mein Kampf byl sborník aforismů. Člověk by čekal, že když už někdo kandiduje do Evropského parlamentu, nebude jeho hlavním politickým programem výmluva: „To jsem myslel jako vtip.“
A kdo jsou jeho voliči? Lidé, kteří mají pocit, že svět se změnil a neptal se jich. Že jim někdo ukradl dětství, kdy bylo možné kouřit v autobusu, řídit bez pásů a hajlovat pro srandu králíkům. Normální svět. Turek jim slibuje návrat. Neřekl sice kam přesně, ale mapa s Velkým Německem už visí v jeho garáži.
Jeho závodní sláva? Porazil dvě auta. Jedno řídil adolescent, co si spletl okruh s mobilem, druhé starší pán, který hledal výjezd z parkoviště. Ale vítězství se počítá. Vítězství nad logikou, historií a vkusem. Jako když vyhraje šašek volby a pak se diví, že si z něj dělají srandu.
A teď sedí v Bruselu. Ve městě, kde se rozhoduje o emisích, suverenitě a lidských právech. Usedá tam člověk, který by z Green Dealu nejraději udělal spalovací motor. Nejlépe se zpětným chodem.
Je to politik? Kdepak. Je to značka. Styl. TikTokový Che Guevara benzínové generace. Jeho program se vejde do jednoho storyčka: „Bylo nám líp, když jsme nemuseli přemýšlet.“ A jeho humor? Jako když se smějete na pohřbu, protože jste si spletli smuteční síň s kabaretem.
Turek není nebezpečný tím, co říká. Ale tím, že ho někdo poslouchá.
A že někdo věří, že jízda bez mapy, se znakem nacistické letky na helmě, je vlastně jen nový směr.
Otázka nezní: „Kam jedeme?“
Otázka zní: „Proč už nikdo neřídí?“
Použité zdroje:
