Hlavní obsah

Vánoce už začaly. Advent byl zrušen pro nízké tržby

Foto: Zdeněk Dominik Uher, vytvořeno pomocí DALL.E (OpenAI)

Listopad ještě neskončil, liturgický rok také ne, ale vánoční trhy už otevřely. Čtyři týdny čekání zřejmě neprošly ekonomickým auditem. Čekání totiž nevydělává a na ticho zatím nikdo nevymyslel věrnostní kartičku.

Článek

Už se otevřely první vánoční trhy a já začínám mít podezření, že někdo potají zrychlil kalendář. Máme polovinu listopadu, liturgický rok ještě neskončil a do adventu zbývají téměř dva týdny. Jenže náměstí už září, koledy hrají a svařené víno se prodává za cenu, za kterou by člověk ještě nedávno pořídil celou láhev, možná i s drobným občerstvením. Obchodníci mají zkrátka vlastní liturgický kalendář, v němž se jednotlivá období neřídí církevními svátky, nýbrž pohybem zákazníků kolem pokladen. Slavnost Krista Krále nás sice teprve čeká, ale obchodní řetězce už mají jasno, kdo letos skutečně vládne. Pokladna. A zákazník jí oddaně slouží.

Ne že bych měl něco proti vánočním trhům. Mám rád světýlka, vůni skořice i svařák. Dokonce jsem ochoten připustit, že dobře připravený punč dokáže člověka naladit na pokoj a mír rychleji než některá nedělní kázání. Jen si nejsem jistý, zda jsme při tom všem nezačali zaměňovat Betlém za obchodní centrum. Vánoce totiž dnes nezačínají narozením Krista, ale okamžikem, kdy marketingové oddělení usoudí, že nastal vhodný čas začít vydělávat na jeho narozeninách. Marketing přitom vykazuje pozoruhodnou odvahu, protože oslavu zahajuje bez přítomnosti oslavence, jeho souhlasu i pozvání.

Advent? Čtyři týdny ekonomické nečinnosti!

Přemýšlel jsem, co vlastně obchodníkům na adventu tolik vadí, když se i na adventních věncích dá slušně vydělat. Jenže pak mi došlo, k čemu nás advent vybízí. Představte si čtyři týdny, během nichž by se člověk měl ztišit, zamyslet, trochu se uskromnit a položit si otázku, co skutečně potřebuje. Něco takového je pro obchodní řetězce horší než inventura, protože člověk, který přemýšlí, občas zjistí, že už má všechno, a zákazník, který nic nepotřebuje, představuje pro současnou ekonomiku téměř nebezpečného extremistu. Takového člověka je potřeba okamžitě přivést zpátky k rozumu, nejlépe prostřednictvím slevového kupónu.

Proto bylo nutné advent náležitě přizpůsobit požadavkům doby. Místo čtyř svíček máme čtyři sta metrů světelných řetězů, místo zpytování svědomí zpytujeme stav bankovního účtu a místo otázky, zda jsme připraveni na příchod Krista, řešíme, zda máme dostatečný limit na platební kartě. Očekávání Spasitele nahradilo očekávání kurýra, nejlépe s doručením do druhého dne. Kdyby dnes Jan Křtitel vystoupil na náměstí a zvolal „Připravte cestu Páně!“, pravděpodobně by ho někdo upozornil, že příjezdová komunikace už je připravena, ovšem výhradně pro zásobování vánočních stánků.

Na celé věci mě fascinuje jeden paradox. Vánoce slavíme stále dříve, ale jejich radost nám vydrží stále kratší dobu. V listopadu rozsvítíme stromky, v prosinci už máme koled plné zuby a na Štědrý den nám při zvuku rolniček začíná cukat oko. Pětadvacátého prosince, kdy je církev teprve na začátku vánoční doby, mají obchodníci jasno. Vánoční zboží splnilo svůj účel, začínají povánoční slevy a je třeba uvolnit regály pro další sezónu. Kristus se sotva narodil a už je ve výprodeji.

Při současném tempu se obávám, že brzy potkáme v regálech velikonoční zajíce dříve, než stačíme odstrojit vánoční stromek. V lednu budeme nakupovat čokoládová vajíčka, během postní doby vybírat letní dovolenou a o Velikonocích nám začnou připomínat, že je nejvyšší čas pořídit dětem školní aktovky. Koncem srpna se opět rozezní koledy a obchodní rok se úspěšně uzavře, aniž bychom si všimli, že jsme během něj nestihli prožít jediné roční období v jeho skutečném čase.

Vlastně nechápu, proč se adventní kalendáře ještě neprodávají rovnou rozbalené, se všemi čtyřiadvaceti okénky otevřenými. Proč se s čokoládou zdržovat celý měsíc, když ji můžeme sníst ještě na parkovišti před supermarketem? Děti by měly splněno během pěti minut, rodiče by si odškrtli další předvánoční povinnost a výrobci by mohli slavnostně představit převratnou novinku: advent bez adventu. Navíc by se vyřešil každoroční problém netrpělivých dětí, které tajně otevírají okénka dopředu, protože tentokrát by je předběhl už samotný výrobce.

Největší krádež Vánoc se odehrává za bílého dne

Vánoce nám totiž nikdo neukradl, my jsme je dobrovolně odevzdali a ještě jsme za to zaplatili. Nechali jsme se přesvědčit, že čím dříve začneme slavit, tím déle budeme mít radost, a teď se divíme, že nám vánoční atmosféra vydrží sotva do Štědrého dne.

Možná netrpíme ani tak nedostatkem času, jak neustále tvrdíme, jako spíše neschopností prožívat ten, který právě máme. V listopadu chceme prosinec, v prosinci vyhlížíme jaro, v létě plánujeme podzim a na Silvestra si povzdechneme, jak ten rok zase rychle utekl. Člověk by řekl, že současná civilizace vynalezla nový sport: útěk před vlastním životem. Vítězí ten, kdo se nejrychleji dostane do budoucnosti, jen je trochu nepříjemné, že v cíli na všechny čeká totéž.

Přitom čekání není promarněný čas, ačkoli nás dnešní svět usilovně přesvědčuje o opaku. Vzpomínám si, jak nekonečně dlouhé bývaly v dětství poslední dny před Štědrým večerem, kdy člověk tajně prohlížel zabalené dárky, hádal jejich obsah a nechápal, proč rodiče odmítají uznat, že čas plyne nepřiměřeně pomalu. Dnes můžeme mít téměř všechno okamžitě a bez velké námahy, jenže právě ono krásné napětí, kdy jsme se na něco skutečně těšili, se nám pomalu vytrácí. Radost bez očekávání totiž připomíná vtip, jehož pointu vám někdo prozradí předem. Můžete se zdvořile usmát, ale skutečné překvapení už nepřijde.

Naše netrpělivost se navíc dávno neomezuje jen na Vánoce. Čekáme-li na odpověď, kontrolujeme telefon každých třicet vteřin, a když nám někdo neodepíše do pěti minut, začínáme zvažovat, zda nás ještě vůbec má rád. Všechno bychom nejraději urychlili, přeskočili nebo vyřešili jedním kliknutím, přestože přátelství nevznikne za odpoledne, důvěru vám kurýr nedoručí a skutečnou lásku si neobjednáte s garancí dodání do druhého dne.

Bůh by byl pro marketingové oddělení noční můrou

Jako jáhen bych nyní mohl připomenout, že advent je čas duchovní přípravy, obrácení a očekávání Kristova příchodu. Byla by to pravda, jenže nerad bych některé čtenáře připravil o chuť dopít svařák. Raději připomenu něco, co mě na vánočním příběhu nepřestává fascinovat. Bůh, kterému podle křesťanské víry patří celý vesmír, se rozhodl přijít na svět jako bezbranné dítě. Žádný královský palác, žádná ochranka, žádná tisková konference ani slavnostní otevření nebeské pobočky na zemi. Místo luxusního apartmá jesle, místo významných osobností pastýři a místo reklamní kampaně zpráva, kterou nejprve uslyšelo jen několik obyčejných lidí. Z hlediska marketingu naprosté selhání, z hlediska dějin událost, na kterou se nezapomnělo.

Bůh má ostatně pro současný obchodní svět několik nepříjemných vlastností. Nedá se koupit, zabalit ani přimět k tomu, aby člověku poskytoval štěstí na objednávku. Navíc nabízí pokoj, naději, odpuštění a lásku, tedy hodnoty, které jsou nesmírně cenné, ale žádný obchodník na ně nedokáže nalepit cenovku. Představit si Ježíše jako reklamní tvář předvánočních výprodejů je ostatně docela zábavné, zvláště když si vzpomeneme, jak v jeruzalémském chrámu převracel směnárníkům stoly a vyháněl obchodníky, kteří z posvátného místa udělali tržiště. Výběrovým řízením do marketingového oddělení by pravděpodobně neprošel.

Nechci nikomu kazit radost z rozsvícených náměstí, vánočních trhů ani punče, protože setkávání lidí a společné chvíle mají svou hodnotu bez ohledu na datum v kalendáři. Jen mi připadá škoda, že se z přípravy na Vánoce pomalu stává jejich samotný vrchol a ve chvíli, kdy konečně přijdou, už nám zbývá jen uklidit po nákupním maratonu. Možná bychom letos mohli zkusit něco naprosto revolučního a nechat listopad listopadem, advent adventem a Vánoce Vánocemi. Dopřát si luxus čekání a připustit, že nejdůležitější věci v životě nejsou ty, které se nám podaří získat co nejrychleji.

Až tedy letos rozbalíme poslední dárek, možná by stálo za to položit si jednu nepříjemnou otázku. Zda jsme opravdu slavili Vánoce, nebo jsme jen úspěšně dokončili další nákupní sezónu. Byla by totiž docela tragikomedie, kdybychom měli dokonale uklizeno, nakoupené dárky, prostřený stůl, rozsvícený stromek a pod ním všechno, co jsme si přáli, ale pro toho, jehož narozeniny slavíme, už by nezbylo místo.

Ostatně v Betlémě už se něco podobného jednou stalo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz