Článek
Je tomu už hodně dávno, ještě fungovalo plánovité řízení národního hospodářství. Přišel personalista s mladou ženou, že když mám podstav lidí, tak tady mám posilu. Volná židle i stůl byl k dispozici, velký šéf už ji viděl a hned ji uložil osobní úkol. Ještě vzkazuje, že já ji mám pomoci. Už jsem viděl tu „posilu“, která mi přidá práci!
Dostala za úkol připravit přednášku o projektovém řízení metodou CPM a na příští poradě udělat přednášku. Ona měla titul ing. teprve několik dnů a povědomí, že už to někde slyšela. Velký šéf asi byl na nějakém školení, tam se o metodě kritické cesty dozvěděl a nejspíše chtěl posílit vlastní důležitost.
Zjednodušeně řečeno, jedná se o projektovou metodu, jak pomoci síťového grafu, uzlů, stanovením nejdříve možných začátku navazujících činností zjistit celkovou délku trvání, tak i rezervy. Z těch rezerv je pak možno posílit jiné činnosti.
Dost jsem o tom věděl, ale nikdy neuplatnil, protože narazil na nepochopení. Proč tak složitě, když to jde i postaru jednodušeji! Počátek betonování je nejdříve možný až po vykopání základů a nejpozději nutný konec je dříve než uhodí mrazy! To dá přece rozum!
Byla to výzva pro nás oba. Tak zcela nevědecky jsem ji nasměroval do knihovny, doma si to načte a zítra začneme. Měla to být přednáška. Tak k ní potřebujeme něco jako tabuli.
Zcizili jsme u sousedů nástěnku, která kupodivu nikomu nechyběla. Na expedici jsem získal velký kus bílého papíru, na propagaci zase vyloudil psací potřeby, z výdejny si na čestné slovo půjčil výtinku a s tou nasekal kolečka ze zbytků po výrobě těsnění. Nakonec se zastavil ve stolárně pro utužení přátelských vztahů s cílem získat nějakou tyčku, načež oni mi na počkání zhotovili parádní ukazovátko.
Vše bylo připraveno, nakresleno a spočítáno a zbývalo natrénovat mluvení před významnými a důležitými lidmi včetně nejvyššího šéfa. Pak přišel den „D“. Ona přednášku zvládla, vysloužila si obdiv a uznání za síťový graf, tedy „bublinkový diagram“, jak vešel do povědomí veřejnosti. Jen na moji maličkost nikdo ani nepomyslel. Ji obdařili ovacemi s prognózou rychlého kariérního postupu.
Nestalo se tak. Ještě ve zkušební době odešla z podniku. Proč? Nikdo nechápal. Dostala snad lepší nabídku? To nebylo moc pravděpodobné. Jiný důvod mohl být osobní. Zrychlená kariéra nemusela být pouze jen tak za vědomosti a odbornou zdatnost. A toho neskrývaného obdivu si někteří už povšimli a neodpustili si komentáře.
Tak jsem přišel o hezkou a sympatickou kolegyni, posilu v plnění pracovních úkolů. Zůstalo manko v podobě prací odložených na později kvůli „bublinkovému grafu“. I ten slavný „projekt“ se někam ztratil a nikdo už jej nehledal. Vědecké metody práce pak byly odloženy na vhodnější příležitost.
