Článek
Vnuk Arnošta (Enči) Khona (později Kareše), Ing. Arnošt Kareš, působí v diplomacii. Od dubna 1997 pracuje pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Studoval v letech 1991 až 1996 na Slezské univerzitě v Opavě Obchodně podnikatelskou fakultu, v květnu 2003 absolvoval individuální diplomatickou přípravu Ministerstva zahraničních věcí. Ovládá angličtinu, ruštinu a pasivně řečtinu. Již od července 2001 do ledna 2003 pracoval v USA na Generálním konzulátu v Los Angeles v kanceláři pro přípravu summitu NATO. Později jako zkušený diplomat působil od srpna 2021 jako generální konzul v New Yorku. Od 21. srpna 2025 se ujal funkce generálního konzula v Los Angeles. Konzulární obvod zahrnuje státy Aljaška, Arizona, Kalifornie, Colorado, Havaj, Idaho, Montana, Nevada, Nové Mexiko, Oregon, Utah, Washington a Wyoming, dále nezačleněná území USA Americká Samoa, Guam a Severní Mariany. Je zaměřen na podporu bilaterálních vztahů, kultury, diplomacie a české komunity v USA.
Jeho dědeček Arnošt byl žid, narodil se 13. srpna 1916 v Koryčanech, byl synem Adolfa a Arnoštky Khonových. Po válce se jmenoval Kareš.
Adolf Kohn se narodil 16. dubna 1880 v Koryčanech, zemřel v roce 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi (přesné datum nezjištěno). Arnoštka Kohnová se narodila 25. března 1895 ve Vsetíně, zemřela v roce 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi (přesné datum nezjištěno).
Měl staršího bratra, Dr. Jan Khon se narodil v Koryčanech 1. července 1914, zemřel 25. února 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi.
Jeho manželkou byla Irena Kohnová rozená Roubíčková, narodila se v Neveklově 16. listopadu 1916, zemřela 15. března 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi.
Arnošt ve věku 27 let byl též s celou rodinou vězněn v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi, jediný z celé rodiny přežil. Do koncentračního tábora byli přepraveni dvěma transporty, první s číslem 979 je dovezl do Terezína 23. ledna 1943 a dalším transportem číslo 819 byli převezeni 26. ledna do Osvětimi.
Jejich jména nebyla v Koryčanech neznámá. Pan Arnošt Kareš nějaký čas na konci šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století působil jako vedoucí na Záložně a později i jeho syn Pavel. Na Záložně se v době před jeho příchodem čepovalo kroměřížské pivo, s kterým štamgasti nebyli spokojeni, tak na základě toho zařídil dovoz piva z pivovaru v Přerově. Byl k hostům velmi pozorný a snažil se všem vyhovět. Také za jeho éry se začal v restauraci podávat a zpracovávat na vozíčku přímo u stolu Tatarský biftek. Mám i jednu osobní zkušenost. Když jsem si jednou večer při návštěvě s dívkou v restauraci chtěl objednat maďarské víno Tokaj, nebylo v nabídce. Ale jak jsem se později od obsluhujícího číšníka dověděl, aby nám pan vedoucí vyhověl, tak je hned napříště objednal. Také zajišťoval stánkové občerstvení na lesní cestě při poutích na Klimentek. Karešovi v té době bydleli v Tyršově ulici v patrovém domě. Otec i syn také později působili v Beskydech na Pustevnách v hotelu Tanečnica.
