Článek
Nejrůznější události z poslední doby probouzejí mé stařecké vzpomínky a vedou mě k porovnávání chování našich současných politických elit či spíše pseudoelit s jejich bezprostředně polistopadovými předchůdci. Čím dále tím více si připadám, že žiji ve Švejkolandu, popř. že „panstvo“ nám zpanštělo.
Jedním z podnětů ke vzpomínání byl výrok předsedy vlády Andreje Babiše k záměru předsedy Senátu Miloše Vystrčila vydat se s podnikatelskou delegací vojenským letadlem na Tchaj-wan: „ať letí linkou“. Je kolem toho mnoho řečí o ohrožení rozvoje výhodných obchodních vztahů České republiky s Tchaj-wanem. Na druhé straně se rozbujelo poukazování na nevhodnost dráždění Číny, která na naše „námluvy“ s Tchai-wanem reaguje nevlídně. Místopředseda vlády Karel Havlíček dokládá škodlivost udržování vztahů s Tchai-wanem na příkladu Škodovky. Nezohledňuje přitom bouřlivý rozvoj čínského automobilového průmyslu, který již vstoupil do konkurenčního boje i na českém trhu. Kupodivu nepřiměřeně málo se v této souvislosti mluví o tom, že pan předseda Senátu nedávno použil letadlo CASA k cestě na paraolympiádu do Milánu. Ale vojenské letadlo má posloužit i k cestě malé vládní delegace na summit NATO v Ankaře, ačkoli by jistě bylo možné letět linkou. Chápu, že tato poznámka určitě pobouří všechny členy delegace (nepočítám s cestou pana prezidenta), ale jsa zaťatý potížista a občas i recesista, nermoutí mě to 😊.
Vše, co se v poslední době odehrává kolem různých služebních cest ústavních činitelů, mi na pozadí mých vzpomínek připadá komické. Zvlášť považuji za trapné pochybnosti o vhodnosti účasti na summitu pana prezidenta Petra Pavla. Vyvolává je donedávna bezvýznamný úředníček Kanceláře prezidenta republiky a Institutu Václava Klause Petr Macínka, který panu prezidentovi vděčí za své jmenování do funkce, o které si nemohl dříve nechat ani zdát. Ve skutečnosti společné vystupování Petra Pavla a Andreje Babiše je zárukou důstojnosti reprezentace České republiky jako spolehlivého člena společenství. Oba se těší vážnosti v mezinárodním prostředí a opakovaně prokázali, že spolu dokáží vyjít. Rozpory mezi nimi nejsou zásadní: pan prezident vyvážil akademické řeči o nutnosti dodržování závazků vůči NATO (hlavně vůči zbrojařskému komplexu) podpisem rozpočtu na r. 2026. Nikdo nepopírá, že vláda odpovídá Poslanecké sněmovně všeobecně a v tom za zahraniční politiku. Na druhé straně prezident republiky je nejvyšším ústavním činitelem s oprávněním k zastupování státu navenek a současně je vrchním velitelem armády. Ke všemu jako přímo zvolený prezident je autoritou, kterou nelze nerespektovat, a to ani pidistranami. NATO je vojenské uskupení, v jehož strukturách pan prezident zastával vysokou funkci. Není důvod, proč by se mělo měnit tradiční složení delegace.
Jsem si ostatně jist, že nebýt uražené ješitnosti pánů Macinky a Turka nikdo by na takový nápad nepřišel. Panu prezidentovi by jistě nečinilo potíže podepsat návrh pana předsedy vlády na odvolání kverulujícího ministra zahraničí, ale taková situace nenastane, protože nelze riskovat rozpad vládní koalice.
Ke kacířství mě popouzejí vzpomínky na jedinou zahraniční cestu ve službách státu, které jsem se zúčastnil v r. 1990 jako ředitel sekretariátu federálního ministerstva zemědělství a výživy, doprovázeje místopředsedu federální vlády a ministra zemědělství a výživy Oldřicha Burského při oficiální výpravě tří ministrů zemědělství a výživy do Španělska (přesněji: do Katalánska) a Francie. Z Prahy jsme vyrazili tři. V Barceloně nás uvítal poslední předlistopadový velvyslanec Jarolím Klabník, který o nás peč, oval, ač některé naše řeči se mu možná nelíbily. Katalánské orgány nám věnovaly až přehnanou péči. Nekonala se sice přehlídka čestné stráže, ale všude nás chránili policisté v civilu. Místopředsedu vlády vozili v pancéřovaném autě. Nezvykle na mne působil pistolník, který stál celou noc před mým pokojem v hotelu. Významné bylo přijetí Oldřicha Burského nepřehlédnutelnou osobností, katalánským „prezidentem“ (předsedou autonomní vlády), charismatickým Jordi Pujolem v nádherném prostředí paláce aragonských králů. Nevezli jsme žádnou podnikatelskou delegaci, ale několik desítek podnikatelů přišlo na setkání s panem ministrem. Přijížděli pak do Prahy na ministerstvo a naším prostřednictvím navazovali kontakty s podniky, jež je zajímaly. Nepřímo mě přiměli k odchodu ze státní služby: nabídli mi studium, spojené se stáží ve veletržní firmě. Abych mohl nabídku využít, musel jsem rozvázat pracovní poměr. Po návratu jsem cestu zpět do státní správy nehledal.
Z Barcelony jsme se přesunuli do Paříže, kde se k nám připojili oba republikoví ministři. Na letišti nás uvítal končící velvyslanec Čestmír Císař a při večerní recepci jsme si podali ruce s nastupujícím velvyslancem Alexandrem Dubčekem. Jednání začalo pracovní snídaní s francouzským ministrem a bylo pracovně velmi náročné. V rámci pobytu jsme navštívili továrnu na yogurty Yoplait poblíž Lyonu. Všechny cesty jsme zvládli linkovými leteckými spoji. Z Paříže do Lyonu a zpět jsme jeli vlakem TGV. Železničáře přítomnost tří českých ministrů ve vlaku zaujala natolik, že nás pozvali na prohlídku kabiny strojvedoucího za jízdy.
Líbilo by se mi, kdyby delegace na summit, velikostně srovnatelná s naší, z úsporných důvodů také letěla linkou. Nepochybuji o tom, že pokud by byl vedoucím delegace pan prezident, můj nápad by mu nepřipadl ponižující. Ostatním by nezbylo než se přizpůsobit. Obávám se ale, že výsledkem pidižvíkovy pomsty bude, že pan prezident tuto delegaci skutečně nepovede. Avšak předpokládám, že dostaví-li se na vlastní pěst, zcela určitě ho pořadatelé jako bývalého vysokého činitele NATO přijmou. Nabízím, že bych mu v takovém případě vyjednal velmi spolehlivé aerotaxi, aby nemusel riskovat život a zdraví jízdou na motorce 😊
Složitější je můj postoj k záměru pana předsedy senátu Miloše Vystrčila uskutečnit podnikatelský zájezd na Tchai-wan, protože můj osobní vztah k němu určuje jeho nechutné chování k nemocnému prezidentovi Miloši Zemanovi. Nicméně, je-li nositelem kontinuity prospěšných obchodních vztahů, navázaných za vlády Petra Fialy, nová vláda by je neměla bořit. Cesta s podnikateli by měla proběhnout. Vše, co je použitelné a prospěšné z výsledků zahraniční politiky vlády Petra Fialy, stojí za zachování. Jistě je možné obejít se bez provokativního použití vojenského letadla. Dodávám, že nevnímám Čínu jako nepřátelský stát, naopak oceňuji její ohromující rozvoj. Ale nepovažuji za nutné tlačit Českou republiku do postavení vazala, zvlášť když po euforii z doby prezidenta Miloše Zemana nadšení z reálných výsledků hospodářských styků s Čínou poněkud ochablo.
Pozornost, věnovaná výše zmíněným námětům, je nadbytečná. Odvádí „věrchušku“ od věcí, jejichž řešení je existenční nutností pro blaho státu. Je nejvyšší čas, aby se pan ministr zahraničí zamyslel nad poměrem voličské podpory jeho pidistrany a pana prezidenta.
