Článek
Senzační události typu „bitcoinového skandálu“ či předvolebního běsnění politický stran odvádějí pozornost veřejnosti včetně politiků a novinářů od zdánlivě méně významných ohrožení jejich bezpečnosti. Příkladem budiž „kauza Jesenice“, které jsem zasvětil seriál článků „Zločinci pod záštitou státu 1-6“, a její spíše se zhoršující stav.
V předvolební situaci měla vláda příležitost na rázném zjednání pořádku dokázat, že to s péčí o vnitřní bezpečnost státu a o nastolení vlády práva myslí vážně. Nestalo se ale nic. Stejně tak opoziční strany se mohly chopit příležitosti „vypráskat“ vládní koalici za tolerování protiprávního stavu. Nezvedl se ani jeden hlas. Netuším, zda by se ozvalo hnutí ANO, kdyby Andreji Babišovi radila poslankyně Helena Válková, profesorka trestního práva a bývalá ministryně spravedlnosti, donedávna vystupující jako neoficiální mluvčí ANO v televizních pořadech, týkajících se justice. Ale asi mu již neradí, o čemž svědčí skutečnost, že ji patrně z vděčnosti za dobré služby odsunul na osmé místo na kandidátce.
Stav v „kauze Jesenice“ je tedy stále stejný jako v r.2016, kdy Krajský soud v Praze odsoudil zadavatele brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocníka Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Zásluhou mlčení Romana Šulyoka se středočeské kriminálce nepodařilo dopadnout ostatní pachatele násilí a jindy nemilosrdný žalobce Tomáš Milec, bývalý prokurátor, se s tímto stavem spokojil. Roman Šulyok promluvil před soudem jako svědek „pod přísahou“, ale nic se nestalo.
Až 8.prosince 2020 podal spolek Chamurappi trestní oznámení proti neustanoveným pachatelům, jejichž dopadení tentokrát umožnil ods. Roman Šulyok. Ale přes veškeré úsilí, které jsem vynaložil jako zmocněnec poškozených bratrů, se nic nezměnilo. Příslušné orgány asi soudí, že Lebánkové mají být rádi, že vyvázli životy, bezprostřední škodu 120 mil. Kč mají oželet a naděje na potrestání zločinců se mají vzdát. Vyšetřování zůstává odloženo.
Za normální má platit stav, v němž se prostě příslušné orgány rozhodnou, že osmi označeným podezřelým zachovají beztrestnost, aby nemusely ohrozit kariéru jednoho nebo dokonce několika podezíraných policistů, protože jejich poškození je méně přijatelné než zničení výsledků celoživotní práce jakýchsi Lebánků. Může to být i jinak: mohlo dojít k dohodě s některým ze zločinců.
Při zveřejňování stížností na nežádoucí stav jsem zatím nečerpal z údajů z vyšetřovacího spisu, ke kterým mám jako zmocněnec poškozených přístup, a neodtajnil jsem veřejnosti totožnost „kamaráda Franty“, jenž dle tvrzení ods. Romana Šulyoka sestavil skupinu zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na bratrech Lebánkových. Po vyčerpání všech dostupných prostředků k zjednání nápravy jsem v článku Zločinci pod záštitou státu 6 vyzval městskou státní zástupkyni v Praze, aby nechala prověřit podezření, že se hlavní ochránci neustanovených pachatelů mohli dopustit trestného činu zneužití pravomoci, ať již úmyslně nebo z nedbalosti. Když nereagovala, zaslal jsem jí řádně vypracovaný podnět k prověření podezření, který měl všechny náležitosti dle trestního řádu.
Byl jsem zvědav na reakci. Počítal jsem s možností odmítnutí podnětu s formalistickým vysvětlením bezúhonnosti jednání podezřelých. Nepřekvapilo by mě předání věci k „zneškodnění“ na některé obvodní státní zastupitelství nebo nějakému policejnímu útvaru. Nic z toho se však nestalo. Dostal jsem pouze suché sdělení, že mé podání bylo postoupeno na Nejvyšší státní zastupitelství „k přijetí patřičných opatření“. Nenašel jsem přijatelné vysvětlení pro takový postup, proto jsem vrchnímu státnímu zástupci poslal stížnost. Pak mi vše důkladně vysvětlila státní zástupkyně VSZ Michaela Koťátková: státní zastupitelství nehodnotí podání podle jeho označení předkladatelem, ale podle obsahu. Mé podání podle jejího sdělení nebylo trestním oznámením na čtyři podezřelé, ale pouhým podnětem k vykonání dohledu nad dohledovou státní zástupkyní (dle mého podnětu jednu z podezřelých). K jeho vyřízení je příslušný nadřízený úřad, a tím je NSZ. Podotýkám, že dohled nad jejím postupem vykonal již dříve vrchní státní zástupce a žádné vady nenašel. Nepochybuji, že postoupení mého oznámení vyvolalo na NSZ veselí, neboť státním zastupitelstvím zaslaný podnět k vykonání dohledu směřoval proti nové ředitelce odboru trestního řízení NSZ.
Jsem zvědav, co ještě státní zástupci vymyslí, aby nemuseli osm podezřelých vystavit nebezpečí, že jim za týrání bratrů Lebánkových soud vyměří spravedlivou odměnu.
Co se děje Lebánkům, může se stát komukoli, pokud bude stát trpět zneužívání moci orgány trestního řízení k ochraně černých ovcí mezi jejich příslušníky.
