Článek
Na počátku povolebních debat se mluvilo o třech nejpravděpodobnějších uchazečích o postavení ministra spravedlnosti. Renata Vesecká a Radek Vondráček vyvolali pozornost, ba i nevoli, představením záměrů na zásadní reformy v resortu. Nic takového nebylo slyšet o Jeronýmu Tejcovi a přesto právě on se stal ministrem. Jeho předností proti oběma výše jmenovaným je skutečnost, že má praktickou znalost resortu. Byl řadu let náměstkem ministra spravedlnosti a po odchodu z ministerstva působil jako náměstek generálního ředitele Vězeňské služby ČR.
Podle zpráv z veřejných sdělovacích prostředků nepřichází do úřadu s nabubřelými „revolučními“ záměry. Předmětem jeho zájmu jsou především přízemní záležitosti: peníze pro pomocný personál v justici a vytvoření digitálního soudního spisu. Tedy žádné pozlátko, ale tvrdá práce. Sociální demokrat se nezapře.
Snahou o zlepšení finančních poměrů pomocného personálu se Jeroným Tejc pouští do pokusu o nápravu podhodnocení resortu spravedlnosti všemi polistopadovými vládami. Vývoj dospěl ke vzniku kritických poměrů právě v naší době. Naděje Jeronýma Tejce na úspěch v péči o pracovníky svěřeného resortu snižuje skutečnost, že finanční situace státu je nevalná a o zvyšování platů se zasazují i jiní ministři, kteří budou působit jako konkurence.
Ovšem veřejnost by se měla zamyslet, kolik stojí finanční podhodnocení personálu soudů, státních zastupitelství, ministerstva a dalších úřadů. Dané poměry činí jednotlivé složky resortu zcela nezajímavými pro středoškolsky nebo bakalářsky vzdělané zájemce o zaměstnání. Nastoupit na místo s mizerným platem nikoho neláká. Nabídku zaměstnání mohou přijmout jen uchazeči, kteří pro její přijetí buď mají nějaké specifické důvody, nebo by se jinde neuplatnili. Zaměstnavatelé, kteří potřebují obsadit místa, si nemohou vybírat. To se pak projevuje v průměrné kvalitě personálu.
Když pak např. zapisovatelka zapomene zapsat do protokolu ze soudního jednání, že obžalovaný souhlasil s konáním jednání, přestože nebylo zachováno jeho právo na doručení obsílky ve lhůtě 5 dnů, a kvůli tomu odvolací soud zruší jednání jako nezákonně vedené a je nutné za několik měsíců jednat znova, kdo vyhodnotí, kolik stát zaplatí za lemplovství úřednice? Co říct na skutečnost, že úředníci vyřídili stížnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím po 9 letech? Příkladů selhání úředníků lze najít spoustu. Ministr Jeroným Tejc ve skutečnosti na sebe bere dva úkoly: zabezpečit zvýšení platů a současně zkvalitnit úroveň personálu tak, aby nevznikaly ztráty, způsobené nedostatky v práci.
Další břemeno, které na sebe vzal, je snad ještě těžší: zavedení digitálního soudního spisu. To je věc, veřejnosti méně srozumitelná a současně obtížností srovnatelná s digitalizací stavebního řízení, jejíž krach vyvolal skandál. Soudní spisy někdy obsahují desítky tisíc stran. Soud musí mít při každém rozhodování k disposici kompletní spis. Někdy ale nastane situace, kdy spis potřebují dva i tři soudy současně. Jednat může ale jen jeden z nich. Výsledkem může pak být odsunutí zahájení řízení třeba až o 3-4 roky. Soud, který rozhoduje bez znalosti spisu, se může dopustit závažného pochybení. Znám z praxe případ propuštění z vazby obžalovaného z vraždy v situaci nedosažitelnosti spisu: soudkyně rozhodla o prodloužení vazby, ačkoli neměla k disposici spis a nadřízený soud nařídil jeho okamžité propuštění na svobodu. V jiném případě soud nesprávně vyhodnotil důkazní situaci a odsoudil nevinné obžalované, protože neznal spis z předcházejícího řízení.
Je tedy nutné vytvořit digitální knihovnu soudních spisů se softwarovým vybavením, které umožní bezpečné nahlížení do spisu dvěma i více soudcům současně. Zřejmě jde o náročný programátorský úkol, s náklady možná až v desítkách milionů Kč. Určitě se najdou programátoři s dosti vysokou odbornou úrovní, kteří úkol zvládnou. Ale stát musí opatřit potřebné finanční prostředky, protože daleko více se získá zrychlením soudního řízení.
Pan ministr zabrousil také do legislativy. Naznačil kritický pohled na některé legislativní novinky, jež přijala Sněmovna před koncem minulého funkčního období. Zřejmě se neztotožňuje s dekriminalizací zanedbání vyživovací povinnosti a s vrstvením více podmíněných trestů na sebe. Zdá se, že bude usilovat o utužení trestní politiky. Zcela jistě jej budu podporovat, zvlášť proto, že s ním mám zkušenost z dřívějších působišť a považuji ho za slušného člověka. Navíc proti dekriminalizaci zanedbávání vyživovací povinnosti vystoupil v době projednávání novely spolek Chamurappi a já jsem proti ní brojil jako bloger.
