Článek
Zaujalo mě vystoupení ministra zemědělství, teologa Marka Výborného, který do předvolebního klání přispěl oznámením, že jeho úřad bude vymáhat po koncernu Agrofert vrácení pěti miliard Kč dotací, které získal v době, kdy jeho majitel byl členem vlády.
Jako „předznamenání“ před vyjádřením k jeho hrdinskému činu uvádím základní téze:
1/ Zemědělskopotravinářský komplex je nezastupitelnou částí národního hospodářství. Na konci škodlivého zásahu do jeho fungování hrozí hlad. Jde o svérázné podnikatelské prostředí, ozvláštněné každodenním soužitím s přírodou, ale také tradicemi a mentalitou zemědělců. Vztahovou stránku nedokázala úplně zahladit ani vynucená socializace zemědělství. Soudím, že resort by měl řídit vždy politik, který si v něm vysloužil ostruhy.
2/ Oligarchové by neměli usilovat o přímý výkon politické moci v dominantním postavení. Pokud tak činí, narušují rovnováhu v konkurenčním prostředí politického soutěžení o hlasy voličů. A zásadně nesmí používat svého postavení ke zvýhodnění svých podnikatelských záměrů. Současně musejí počítat s tím, že nemají nadlidskou způsobilost zvládnout naplno jak své působení v politice, tak řízení firem, jež mohou strádat. Nemyslím tím konkrétně Andreje Babiše, ač právě jeho má ministrův čin poškodit.
3/ Majitel a firma jsou odlišné právní subjekty. Opatření ke škodě firmy kvůli tomu, že se někomu nelíbí její majitel, narušují rovnost v konkurenčním prostředí. Jsou proto nepřípustná.
4/ Přenechám právníkům spory o oprávnění Agrofertu přijímat nárokové dotace v době, kdy jej spravoval svěřenský fond (čili Andrej Babiš byl z přímého vlivu vyloučen a na nepřímý mu asi chyběl čas a energie).
5/ Lituji, že se z politického prostředí vytratily do bezvýznamnosti prvorepublikové politické strany, které mohly zajistit zachování masarykovské politické kultury. Kromě vnějšího vlivu, jímž bylo polistopadové blouznění o nepolitické politice a stín nutného soužití s KSČ v Národní frontě to je osobní zásluha vedoucích představitelů těchto stran. Marek Výborný je významným činitelem KDU-ČSL, která byla silná za první republiky, v ilegalitě přečkala Protektorát a poměrně slušně přežila porobu v Národní frontě a z počátku si vedla nadějně i po Listopadu 1989.
6/ Andrej Babiš patří k mým osobním nepřátelům. Nemám soukromý důvod hájit ho proti zlovůli politických trpaslíků. Pouze mě popouzí současný úpadek politické kultury, proti jehož projevům se vymezuji.
K tahanici o dotace pro Agrofert přistupuji z pohledu své životní zkušenosti. Jsem „hnojař“ se sedmiletým vysokoškolským vzděláním a 35letou různorodou praxí v oboru. Skončil jsem v branži jako ředitel sekretariátu dvou posledních federálních ministrů zemědělství. Potkal jsem i některé předlistopadové ministry. Většina z nich rozuměla řemeslu, stejně tak téměř všichni polistopadoví. Pochybuji, že kdokoli z nich by použil jako předvolební heslo oznámení o úmyslu poškodit největší firmu resortu. Bylo by samozřejmě špatně, kdyby se dodatečně prokázalo, že úředníci přihrávali Agrofertu dotace jen proto, že v té době byl Andrej Babiš členem vlády, aniž by na ně měl Agrofert právní nárok. Ale nevím nic o tom, že něco takového už dříve odhalil nějaký oprávněný kontrolní orgán.
Vyvolání řízení o vrácení dotací krátce před volbami usvědčuje ministra také ze zlomyslnosti. Do voleb nezbývá tolik času, aby řízení dospělo k rozhodnutí ještě v době působení Fialovy vlády. Jde mu tedy zřejmě o to, aby kromě trestního stíhání Jany Nagyové a Andreje Babiše navíc kalily ovzduší před volbami také pochybnosti o oprávněnosti Agrofertu přijmout dotace a zvláště, aby se úsilím o vrácení dotací musela zabývat očekávaná Babišova vláda.
Ministr Marek Výborný šel příkladem pro předsedy opozičních stran, kteří vyzvali vládu, aby neprodleně začala vymáhat vrácení dotací Agrofertu. Všechny věrozvěsty čistých mravů v dotační politice spojuje skutečnost, že žádný z nich se nemůže pochlubit, že za sebou zanechá aspoň něco tak hezkého, jako je resort Čapí hnízdo.
