Článek
Zdeněk Jemelík, Pravda nevítězí
Vyšlo dne 24.1.2026 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s.
Vlajka prezidente republiky nese hrdé heslo „Pravda vítězí“ a školáčky učí o Janu Husovi jako o vzoru, jenž se za pravdu nechal upálit. Bohužel věci nestojí tak, že by „pravda“ vítězila vždy a všude zcela samozřejmě. Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.
Jeden zajímavý příklad můžeme sledovat právě v těchto dnech. Došlo ke střetu vlivných veřejných činitelů v otázce, zda má Česká republika vyhovět žádosti Ukrajiny o prodej čtyř bitevníků L-159 Alca. Můj osobní nepřítel (k němuž nepřátelství necítím), předseda vlády Andrej Babiš a ministr obrany Jaromír Zůna, činitelé, z jejichž projevů jako sláma z bot čouhají obtížně potlačované sympatie s agresorem, prodej odmítají s tím, že letadla jsou pro armádu nepostradatelná. Proto je Ukrajina nedostane. Naproti tomu vrchní velitel armády, prezident republiky Petr Pavel a náčelník generálního štábu Karel Řehka soudí, že armáda by je mohla postrádat bez újmy na obranyschopnosti státu. Na čí straně je pravda? A proč sympatizanti s agresorem nevysvětlí, proč Ukrajina nesmí bitevníky dostat, když z výkladu „válečných štváčů“ je známo, že by sloužily ochraně lidských životů proti útokům agresora? Je snad udržování pilotních dovedností v míru důležitější? Znají sympatizanti s agresorem stud?
Jsem podjatý: prožil jsem dvě okupace a vnímám Rusko jako nástupnický stát po Sovětském svazu. Proto soudím, že bojující Ukrajina má dostat maximální podporu. Je to pojistka proti možnému opakování událostí z 21. srpna 1968 v budoucnu. Obětování Československa v r.1938 Hitlera nezastavilo. Tvrzení, že nehrozí nové obrácení ruské rozpínavosti proti naší vlasti, protože Rusko k ní nic nepopouzí, je nesmysl. Měl snad Sovětský svaz v r.1968 ospravedlnitelné důvody k agresi proti Československu?
V mé praxi justičního potížisty jsou ovšem důležitější potíže s prosazováním pravdy v obhajobě obžalovaných. Kolem mne prošla řada obviněných, kteří jsou pevně přesvědčeni o své nevině, ale neustáli obhajobu a dočkali se pravomocného odsouzení. Nadále mají neotřesitelnou víru ve svou nevinu a snaží se svou pravdu obhájit až do úplného finančního zruinování v mimořádných opravných prostředcích. To je ale cesta plná formálně právních překážek a někdy i povrchnosti či dokonce zlé vůle soudců, takže k požadovanému cíli se po ní hledač pravdy dostane jen někdy. Veřejnost se o nemilém stavu dovídá jen zřídka. Zaznamenala patrně jméno Roberta Templa, původně odsouzeného za dvojnásobnou vraždu k doživotnímu trestu, ale nakonec po letech propuštěného na svobodu. Nebo jí opakovaně Spolek Šalamoun připomíná případ Petra Kramného, který ve vězení tvrdošíjně popírá vinu na smrti manželky a dcery. Vedle těchto případů ale existují desítky dalších, o kterých veřejnost nemá nejmenší tušení. Není známo, kolik z dvaceti tisíc vězňů mlčky trvá na své nevině navzdory pravomocnému odsouzení, protože to nikdo nezjišťuje. Ze zkušenosti odhaduji, že jich je několik desítek. Jejich osudy jsou nenapravitelností tragické.
Sám právě sleduji pokus bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je senát zlínské soudkyně Ivety Šperlichové odsoudil za nezaplacení spotřební daně z tabáku, jehož vlastnictví jimi nic nedokazuje a hlavně daň prokazatelně zaplatili. Původní rozsudek zanikl po uznání podjatosti Ivety Šperlichové Ústavním soudem. Nástupnický senát předsedy Jířího Dufka vady jejího postupu nenapravil, ale aspoň nahradil nepodmíněný trest kombinací trestu s podmíněným odkladem a peněžitého trestu, který nakonec museli zaplatit. Opravnými prostředky řádnými i mimořádnými se až dosud nikam nedostali, proto požádali o povolení obnovy procesu. Po novelizaci zákona se již obnovou procesu nemůže zabývat původní senát, ale zůstává v rukou původního soudu.
Obtížné hledání pravdy probíhá i v jiné větvi osudů bratrů Lebánkových. V lednu r.2013 je nechal recidivista Roman Šulyok vlákat do jesenického penzionu U Kohouta, kde na ně měl čekat ruský investor, který se měl zajímat o koupi jejich krásného Lesního hotelu ve Zlíně. Ve skutečnosti je napadlo komando zakuklenců, kteří je svázali a nechali čekat na postelích do rána. Ráno jim Roman Šulyok vysvětlil, že vyváznou se životem, podepíší-li jakési listiny. Než pak dorazili do Zlína, hotel již nebyl jejich (psal jsem o tom v řadě článků, např. v seriálu „Zločinci pod záštitou státu 1-6“).
Za tento hrůzný skutek byl odsouzen pouze Roman Šulyok k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocník Lukáš Loučka vyvázl s podmíněným trestem. Tento stav trvá dosud, přestože jsem 8.prosice 2020 podal trestní oznámení proti neustanoveným pachatelům. Vyvolání vyšetřování umožnil Roman Šulyok, kterého se mi podařilo „rozpovídat“. Ale vyšetřování se zastavilo na ohledech vyšetřovatele a státních zástupců k policistovi, který měl dodat čtveřici zakuklenců. Když jsem vyšetřovateli doporučil, aby ho předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud neodhalí totožnost zakuklenců, dověděl jsem se, že se jedná o policistu, který „dlouho a dobře slouží, takže s ním nelze drsně zacházet“. K podání vysvětlení ho vyšetřovatel předvolal jako úplně posledního až v červnu r.2024 a krátce po jeho výslechu případ odložil s tím, že nikdo z podezřelých se nedopustil trestného činu. Policista při podání vysvětlení svou účast na zločinu popřel a můj požadavek na přezkoumání nejspíš nepravdivé výpovědi státní zástupce odmítl. Tento stav trvá dodnes, přestože se ve stížnostním řízení postupně dostal až na stůl nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Zatím vše působí dojmem, že se státní zástupci rozhodli zajistit osmičlenné zločinecké bandě beztrestnost promlčením. Jsem přesvědčen, že policista při podání vysvětlení lhal a snažím se svou pravdu obhájit. Stojí ale proti mně obranný kruh státních zástupců všech stupňů, kteří si vzájemně kryjí záda. S policistou se vezou tři zločinci s vysokoškolským právnickým vzděláním, kteří umožnili Romanu Šulyokovi zmocnit se majetku poškozených.
Na pozadí tvrdošíjnosti obhajoby neviny „obyčejných“ obviněných mě překvapuje současný přístup k obhajobě obžalovaného Andreje Babiše v kauze „Čapí hnízdo“.Zatím má za sebou dva zprošťující rozsudky. V minulých kolech procesu žádal Sněmovnu, aby ho vydala k trestnímu stíhání. Nyní ale oznámil, že „se nechá nevydat“, protože nedůvěřuje některým soudcům, již nesoudí nestranně. Formulace jeho stanoviska svědčí o jeho jistotě, že poslanci rozhodnou podle jeho vůle jako organizované stádo. Neméně závažné je zpochybnění důvěryhodnosti justice před veřejností přímo předsedou vlády.
Ke kauze „Čapí hnízdo“ jsem se v minulosti vyjádřil opakovaně, vždy ve prospěch obhajoby. Především zpochybňuji způsobilost orgánů činných v trestním řízení popřít správnost rozhodnutí oprávněného správce dotačních prostředků o přidělení dotace společnosti Farma Čapí hnízdo. Pokud však bylo rozhodnutí skutečně nesprávné, pak by měl na lavici obžalovaných sedět přednostně ten, kdo o poskytnutí dotace rozhodl. Měl odpovědnost za svěřené státní prostředky a byl odborně vybaven ke správnému vyhodnocení dodaných podkladů. Žádat o úvěr nebo o dotaci je přece samozřejmé právo podnikatele, jímž nelze spáchat trestný čin, pokud žadatel neoklamal poskytující úřad podvodnou žádostí. Ale žádost, vypracovaná obž. Janou Nagyovou, je v pořádku. Podivná je i skutečnost, že mimořádně dlouhé přípravné řízení vedlo ke zjištění, že nedošlo ke spáchání trestného činu, a proto k zastavení trestního stíhání všech obviněných. Až zásah bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vedl k podání obžaloby. A bývalý dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch se stal žalobcem a podal obžalobu, která směřuje proti jeho původním závěrům.
Senát předsedy Jana Šotta po řádně vedeném procesu obžalobě nevyhověl. Vyhlásil zprošťující rozsudek. Po jeho zrušení odvolacím Vrchním soudem v Praze si s rušícím rozhodnutím poradil doslova „během chvíle“ a vydal druhé zprošťující rozhodnutí. Během té doby nedošlo k žádné změně v důkazní situaci, proto mě druhé odvolací rozhodnutí překvapilo. Netuším, co k němu odvolací soud vedlo, protože jsem se s ním nesměl seznámit (stejně, jako jsem před zahájením hlavního líčení nesměl mít přístup k obžalobě). Třetí kolo bude znova soudit senát předsedy Jana Šotta, jehož by současná nedůvěra obž. Andreje Babiše mohla urazit. V každém případě si myslím, že obžalovaní mají všechny předpoklady k obhajobě své pravdy proti mínění odvolacího senátu. A proti „zlu se má odporovat vždy a všude“, jak pravil TGM.
Chápu, že účast obžalovaných na soudním jednání je pro obžalované, kteří si jsou jisti svou nevinou, zbytečnou ztrátou času. Ale až dosud s nimi soud zacházel slušně, na rozdíl od Aleny Vitáskové, kterou nalézací soud potrápil trestem odnětí svobody v trvání 8,5 roku. Určitě by třetí, doufejme, že poslední, kolo prvostupňového řízení ve zdraví přežili.
V souladu s názorem, že žalobce neměl obžalobu podat, připouštím, že další jednání nalézacího soudu je zbytečným obtěžováním. Proto jsem prosadil žádost spolku Chamurappi panu prezidentovi, aby obžalovaným udělil abolici. Bylo by to účelné a elegantní východisko ze situace. Samozřejmě neručím za to, že by Petr Pavel naší žádosti vyhověl a že by předseda vlády Petr Fiala jeho rozhodnutí s radostí kontrasignoval. Ale nemá smysl o tom uvažovat, protože nezdvořilí obžalovaní neodpověděli na žádost Kanceláře prezidenta republiky o vyjádření. Tím vyhlášení abolice znemožnili, protože pan prezident nemohl riskovat, že jeho milost odmítnou.
Řešení nevydáním k pokračování v trestním řízení považuji za iracionální. Neplánuje-li Andrej Babiš ukončení života po skončení volebního období, dá se předpokládat, že znova získá mandát voliče a soud bude muset opět žádat poslance, aby ho vydali. Takto přece nelze pokračovat doživotně. Každý jiný výsledek procesu než pravomocný zprošťující rozsudek je nepřijatelný.
Uplatnění imunity považuji za neférové vůči hlavní obžalované, europoslankyni Janě Nagyové. Řízení proti ní bude pokračovat, jakmile Sněmovna rozhodne o nevydání jejího pomocníka, obž. Andreje Babiše. Její pozice bude nepříjemná.
Ale do rozhodnutí imunitního výboru Poslanecké sněmovny a do hlasování plenární schůze zbývá ještě dost času. Budu doufat, že jinak uvážlivý obž. Andrej Babiš se postaví k důsledkům podivného myšlení soudců Vrchního soudu v Praze jako chlap, a pravda o nevině obžalovaných nakonec zvítězí.
