Článek
Dne 18. 4. 2025 mě zaujal na Novinkách článek „Banální pře o nezaplacenou fakturu zabrala justici 25 let. Peníze stejně už neuvidím, říká „vítěz“ sporu“ (zde). Získal jsem rozsudky, takže vím, že autor si děsivou zprávu nevycucal z prstu. I když k průtahům v soudním řízení dochází častěji než je zdrávo, tento případ je svými rozměry neobvyklý.
Nemám možnost nahlédnout do celého spisu, takže nemohu zjistit, jak k této hrůzostrašnosti došlo a kdo je za ni odpovědný. Nicméně ze zkušenosti vyvozuji, že kdyby všichni odpovědní činitelé plnili řádně své povinnosti, nemohlo by k ní dojít. Dále mám jistotu, že viníci se nedostanou před kárný soud, protože od jejich pokleslého jednání již vypršela tříletá promlčecí lhůta.
Případ je odrazem obecného ovzduší snášenlivosti kárných žalobců k pokleskům soudců. Za zmínku stojí i odpovědnost předsedy soudu, který takový vývoj procesu u svého soudu strpěl. Nemůže sice zasahovat do rozhodování soudců, ale v rámci obecného dohledu by takový procesní exces neměl přehlédnout a strpět. I když selhal, určitě by snesl oslovení „Ctihodnosti“ (sic!)
Nevím, zda a jak se postižený proti neodpovědnému přístupu soudců k jeho věci bránil, zda v průběhu procesu podal podnět ke kárnému stíhání soudců. Musím ale připustit, že by asi neuspěl, i kdyby se bránil. Nejen mnozí řadoví soudci, ale bohužel i někteří předsedové soudů ve svém myšlení směšují výsadu nezávislosti soudců s právem nedbat práv účastníků řízení a nenést odpovědnost za průtahy.
Je vůbec otázka, co jsou kární žalobci ochotni uznat za průtah v řízení. Podal jsem podnět ke kárnému stíhání pro průtahy kvůli nutnosti opakovat nedbalostí zmařené zasedání soudu. Čas mezi zrušeným řízením a opakovaným jsem uznal za promarněný, tedy za průtah. Ale kárná žalobkyně rozhodla, že v řízení k průtahům nedošlo. V jiném případě jsem za zmařený označil čas, který spotřebovala soudkyně, než se rozhoupala k splnění procesního příkazu nadřízeného soudu. Ale podle oslovené kárné žalobkyně nedošlo k průtahům. Namítl jsem, že její zmíněná rozhodnutí jsou v rozporu s materiální pravdou. Ale kontrolní orgán ministerstva mě poučil, že hodnocení bylo v souladu s materiální pravdou a k žádným průtahům nedošlo.
V souvislosti s výše zmíněnou nepřístojností jsem vyzval pana ministra spravedlnosti, aby nechal vyšetřit její příčiny. Kárné stíhání viníků nepřichází v úvahu, protože došlo k promlčení odpovědnosti za skutky. Protože se nedožaduji použití jeho výsadního postavení kárného žalobce, nemusí odmítnout. Z vyšetřování by možná vyplynula potřeba přijetí opatření proti možnému opakování případu. Mimo to soudím, že veřejnost by jistě uvítala zveřejnění výsledků šetření včetně jmen viníků. A viníkům by trocha veřejného pranýřování jistě prospěla. Nejsem si jist, že pan ministr vyhoví, ale obávám se, že zveřejnění jmen viníků by se asi ministerstvo bránilo v zájmu ochrany jejich soukromí.
