Článek
Z kovu, šroubků a snů
Když jsem jako malá seděla u stolu a skládala kovové dílky stavebnice Merkur, netušila jsem, že držím v rukou něco víc než jen hračku. Merkur byl technická škola v krabici. Naučil mě trpělivosti, logice a hlavně tomu, že tvořit rukama má smysl.
Ale Merkur není jen osobní vzpomínka. Je to český fenomén, který formoval generace. Otto Wichterle, slavný český chemik, použil právě Merkur při vývoji přístroje na výrobu měkkých kontaktních čoček. Peter Grünberg, nositel Nobelovy ceny za fyziku, na ni vzpomínal jako na klíčový moment svého dětství. Merkur byl víc než jen zábava - byl to most mezi hrou a vědou.
Záchrana z trosek
Na počátku 90. let se zdálo, že Merkur skončí jako mnoho jiných českých značek - zapomenutý, rozprodaný, nahrazený plastem. Ale osud zasáhl v podobě Jaromíra Kříže, strojního inženýra, který v restituci získal objekt v Polici nad Metují. Místo toho, aby budovu prodal, rozhodl se obnovit výrobu stavebnice, která ho formovala jako dítě.
Dnes je jeho firma Merkur Toys druhým největším výrobcem kovových stavebnic na světě. A co víc - stavebnice se opět používá ve školách, technických kroužcích i na univerzitách. Merkur se tak stal nejen reliktem minulosti, ale i nástrojem budoucnosti.
Kovová nostalgie s budoucností
Merkur není jen o šroubcích a matičkách. Je to o vztahu k technice, o schopnosti tvořit rukama, o radosti z konstrukce. V době, kdy děti tráví většinu času u obrazovek, nabízí Merkur něco jiného - hmatatelné, fyzické, pomalé a přemýšlivé. Je to návrat k řemeslu, k trpělivosti, k tvořivosti.
Navíc se stal i muzeálním exponátem. V Polici nad Metují vzniklo Muzeum Merkur, kde si návštěvníci mohou prohlédnout historické modely, vláčky a konstrukce, které ukazují, jak hluboko je tato stavebnice zakořeněná v české kultuře.
Vzpomínky na budoucnost
A přesně to Merkur je - vzpomínka na dobu, kdy se technika učila rukama, ale zároveň naděje, že i v digitálním věku má manuální tvořivost své místo.
Merkur je důkazem, že i malý šroubek může držet pohromadě velké sny.
