Článek
Když se řekne Harry Potter, většině lidí se vybaví Bradavice, létající košťata, kouzla a samozřejmě také nejrůznější dobroty, které si Harry a jeho kamarádi kupovali ve vlaku do školy. Jednou z nich jsou čokoládové žabky. Vždycky mě bavila představa, že si člověk koupí sladkost, která nejen dobře chutná, ale navíc dokáže skákat. A protože se u nás doma Harry Potter těší velké oblibě, rozhodl jsem se, že dětem připravím vlastní verzi této kouzelné pochoutky.
Neměl jsem v plánu vyrábět nic složitého. Chtěl jsem hlavně něco, co bude dobře chutnat, hezky vypadat a do jehož přípravy se děti mohou alespoň trochu zapojit. Nakonec se z obyčejného odpoledne v kuchyni stala malá čokoládová dílna.
Na přípravu jsem potřeboval 200 gramů kvalitní mléčné čokolády, 50 gramů hořké čokolády, jednu lžičku kokosového oleje a případně trochu bílé čokolády na ozdobení. Nejdůležitější pomůckou byla silikonová forma ve tvaru žabek. Dá se sehnat v obchodech s cukrářskými potřebami nebo na internetu. Pokud ji nemáte, můžete použít i obyčejné silikonové formičky na pralinky, jen už výsledek nebude tak věrný filmové předloze.
Nejprve jsem čokoládu nalámal na menší kousky a rozpustil ji ve vodní lázni. Mléčnou jsem zkombinoval s trochou hořké, protože samotná mléčná mi připadala příliš sladká. Přidal jsem lžičku kokosového oleje, díky kterému byla směs krásně hladká a lépe se s ní pracovalo. Čokoládu jsem nechal rozpouštět pomalu a dával pozor, aby se do ní nedostala voda. Ta by totiž mohla způsobit, že se čokoláda srazí.
Potom přišla na řadu nejzábavnější část. Rozpuštěnou čokoládu jsem opatrně naléval do silikonových formiček. Snažil jsem se vyplnit všechny drobné detaily, hlavně nožičky a hlavičky, aby žabky po vyklopení opravdu připomínaly ty z kouzelnického světa. Formou jsem několikrát lehce poklepal o pracovní desku, aby unikly vzduchové bublinky.
Naplněné formičky jsem vložil do lednice přibližně na hodinu. Mezitím už se děti několikrát přišly podívat, jestli se náhodou žabky neproměnily v živé. Když jsem je konečně vyndal, opatrně jsem čokoládové tvary vyklopil. Musím přiznat, že některé se povedly lépe než jiné, ale právě drobné nedokonalosti jim dodávaly domácí kouzlo.
Nakonec jsem několik žabek ozdobil tenkými proužky bílé čokolády. Další jsem nechal úplně obyčejné, protože mi připadalo, že klasická hnědá čokoláda vypadá nejlépe. Pokud chcete přípravu ještě trochu vylepšit, můžete do formiček nejprve nalít tenkou vrstvu čokolády, nechat ji ztuhnout a potom přidat další. Žabky tak budou mít rovnoměrnější povrch.
Děti byly nadšené už ve chvíli, kdy jsem první kousek vyklopil z formy. Každý si samozřejmě chtěl vybrat tu nejhezčí žabku a chvíli jsme dokonce řešili, která z nich by měla největší šanci vyhrát závod v Bradavickém expresu. Jedna se údajně pokusila utéct z talířku. Naštěstí ji její majitel rychle chytil.
Největší úspěch ale neměla samotná chuť čokolády, nýbrž celý nápad. Obyčejná domácí sladkost se díky Harrymu Potterovi proměnila v něco, co děti považovaly za opravdovou kouzelnickou pochoutku. A přesně to mám na podobných receptech rád. Nemusí jít o žádné složité cukrářské umění. Někdy stačí dobrá čokoláda, zajímavá forma a trochu fantazie.
Příště bych chtěl zkusit připravit také kartičky s kouzelníky, které v originálním balení čokoládových žabek nesměly chybět. Mohli bychom si je sami nakreslit a ke každé žabce přidat jednu vlastní sběratelskou kartičku. Děti už teď vymýšlejí, kdo na nich bude. A já mám pocit, že jsme si právě založili novou domácí tradici.
Čokoládové žabky sice neumějí skákat, ale dokážou vykouzlit úsměv na tváři. A to je možná ještě lepší magie než ta z Bradavic.
