Článek
Když jsem si letos začal připravovat vánoční pečení, vzpomněl jsem si na Příčnou ulici z Harryho Pottera. Na její kouzelné obchůdky, výlohy plné podivuhodných předmětů a malé podniky, ve kterých by člověk nejraději strávil celé odpoledne. Vždycky jsem měl pocit, že právě tam musí být někde také pekárna, ze které se line vůně čerstvého pečiva, medu a koření.
Samozřejmě jsem žádnou kouzelnickou pekárnu nenašel. Rozhodl jsem se proto vytvořit si její atmosféru alespoň doma. Vybral jsem klasické vánoční perníčky, ale chtěl jsem, aby byly krásně voňavé, měkké a trochu slavnostnější než ty, které peču každý rok. Výsledek mě příjemně překvapil.
Na těsto jsem potřeboval 500 gramů hladké mouky, 180 gramů moučkového cukru, 150 gramů tekutého medu, 100 gramů změklého másla, dvě vejce, dvě lžičky perníkového koření, jednu lžičku jedlé sody a jednu lžíci kakaa. Kakao není nezbytné, ale dodá perníčkům hezkou tmavší barvu, která se mi k vánoční atmosféře hodila.
Nejdříve jsem v míse smíchal mouku, cukr, perníkové koření, jedlou sodu a kakao. Přidal jsem med, máslo a vejce a všechno jsem zpracoval v hladké těsto. Zpočátku se trochu lepilo, ale po chvíli hnětení začalo držet pohromadě. Pokud je těsto příliš měkké, stačí ho nechat chvíli odpočinout v lednici.
Zabalil jsem ho do potravinářské fólie a nechal přes noc v chladu. Tohle je podle mě jedna z nejdůležitějších částí přípravy. Těsto se krásně rozleží, koření se propojí s medem a při válení se s ním mnohem lépe pracuje.
Druhý den jsem pracovní plochu lehce pomoučil a těsto vyválel na tloušťku přibližně čtyř milimetrů. Místo obyčejných koleček jsem tentokrát vytáhl různé vánoční vykrajovátka. Vznikly hvězdičky, stromečky, zvonečky, srdíčka i malé perníkové domečky. Když jsem se na plech podíval, napadlo mě, že by se podobné dobroty mohly klidně prodávat někde v kouzelnickém obchodě na Příčné ulici.
Perníčky jsem rozložil na plech vyložený pečicím papírem a pekl přibližně osm až deset minut při 170 stupních. Je potřeba je hlídat, protože se mohou snadno přesušit. Jakmile začnou lehce tmavnout po okrajích, je čas je vytáhnout. Po upečení byly ještě měkké, ale během chladnutí zpevnily.
A právě tehdy se stalo něco, co mám na vánočním pečení nejraději. Celý dům začal vonět medem, skořicí a perníkovým kořením. Vůně se dostala snad do každé místnosti a já měl najednou pocit, že Vánoce už opravdu začaly. Kdyby se v tu chvíli otevřely dveře do Příčné ulice, vůbec bych se nedivil.
Samozřejmě jsem nechtěl zůstat jen u obyčejných perníčků. Připravil jsem si proto jednoduchou bílkovou polevu ze 150 gramů moučkového cukru a jednoho bílku. Cukr jsem postupně zašlehal do bílku, dokud nevznikla hustá hladká poleva. Pomocí malého sáčku jsem potom zdobil hvězdičky, stromečky a domečky. Některé kousky se povedly lépe, jiné vypadaly, jako by je zdobil někdo po náročném dni v Bradavicích. Ale právě to jim dodalo osobitost.
Musím říct, že mě překvapilo, jak moc mě obyčejné perníčky dokázaly vrátit do světa Harryho Pottera. Člověk nepotřebuje drahé dekorace ani složité cukrářské techniky. Stačí dobré těsto, trocha fantazie a oblíbený film, který si pustí během pečení.
Pokud chcete mít perníčky měkčí, uložte je po vychladnutí do uzavíratelné dózy. Můžete k nim přidat také kousek jablka, ale pravidelně ho kontrolujte a vyměňujte, aby nezačalo plesnivět.
Příště bych chtěl vyzkoušet ještě perníkovou chaloupku inspirovanou kouzelnickými obchůdky. Už teď si představuji střechu zdobenou bílou polevou, čokoládové dveře a malé cukrové hvězdičky v oknech. Možná to nebude dokonalá kopie Příčné ulice, ale doma si můžeme vytvořit vlastní kouzelný svět.
A jestli se mě někdo zeptá, proč každý rok peču stejné vánoční perníčky, odpověď už mám. Protože některé vůně dokážou člověka přenést na místo, kam by se jinak dostal jen prostřednictvím knihy nebo filmu.
