Článek
Na Harrym Potterovi mám rád jednu věc, kterou možná ne každý ocení stejně jako já. Nejsou to jen kouzla, souboje s Voldemortem nebo tajemné chodby bradavického hradu. Jsou to také obyčejné chvíle, kdy se studenti sejdou ve Velké síni, venku za okny padá sníh a před nimi se na stolech objeví obrovské množství jídla. Právě vánoční atmosféra Bradavic patří k mým nejoblíbenějším filmovým okamžikům.
Když se řekne Harry Potter a Vánoce, okamžitě si vybavím první film, Kámen mudrců. Harry v něm poprvé zažívá Vánoce mimo Dursleyovy a dostává svůj první skutečný vánoční dárek. Bradavice jsou nádherně vyzdobené, všude jsou svíčky, stromečky a dlouhé stoly plné jídla. Člověk má skoro chuť sednout si mezi studenty a ochutnat všechno, co se před nimi objeví.
Právě tehdy mě začal zajímat také tradiční britský vánoční pudink. Nejde o pudink, jaký známe z českých kuchyní, který uvaříme z prášku, nalijeme do misek a necháme vychladnout. Britský Christmas pudding je úplně jiná záležitost. Je hutný, plný sušeného ovoce, koření, ořechů a dalších dobrot. Navíc se připravuje v páře a jeho vůně dokáže připomenout Vánoce ještě dlouho předtím, než člověk vytáhne cukroví.
Rozhodl jsem se, že ho letos vyzkouším. Přiznávám, že jsem měl trochu obavy. Příprava je totiž o něco náročnější než u klasického českého moučníku. Na druhou stranu mě lákalo připravit něco, co se u nás na vánočním stole běžně neobjevuje.
Na jeden menší pudink jsem potřeboval 150 gramů rozinek, 80 gramů sušených brusinek, 50 gramů kandované pomerančové kůry, 100 gramů hladké mouky, 80 gramů strouhanky, 100 gramů másla, 100 gramů třtinového cukru, dvě vejce, jedno menší jablko, šťávu a kůru z poloviny pomeranče, půl lžičky skořice, špetku mletého hřebíčku, trochu muškátového oříšku a přibližně 50 gramů nasekaných vlašských ořechů.
Nejdříve jsem si připravil sušené ovoce. Rozinky a brusinky jsem zalil trochou pomerančové šťávy a nechal je přibližně půl hodiny změknout. Mezitím jsem v míse smíchal mouku, strouhanku, třtinový cukr, skořici, hřebíček a muškátový oříšek.
Potom jsem přidal změklé máslo, vejce, nastrouhané jablko, pomerančovou kůru, kandovanou kůru, ořechy a připravené sušené ovoce. Všechno jsem důkladně promíchal. Vznikla poměrně hustá směs, která nevypadala jako těsto na klasický koláč. Spíš připomínala velmi bohatou ovocnou náplň. V této chvíli jsem začal chápat, proč je britský vánoční pudink tak sytý.
Připravenou směs jsem přendal do vymazané pudinkové formy. Pokud ji nemáte, lze použít také vhodnou žáruvzdornou misku. Povrch jsem zakryl pečicím papírem a alobalem, pevně zajistil provázkem a připravil si větší hrnec s vodou.
A tady přišla nejdelší část celého receptu. Pudink se totiž nepeče v troubě, ale vaří v páře. Formu jsem postavil do hrnce s vodou tak, aby voda sahala přibližně do poloviny její výšky. Hrnec jsem přiklopil a pudink nechal pomalu vařit přibližně čtyři hodiny. Během této doby jsem průběžně kontroloval hladinu vody a podle potřeby ji doléval.
Musím říct, že čekání bylo snad náročnější než samotná příprava. Čtyři hodiny jsou opravdu dlouhá doba, zvlášť když člověk ví, že se v hrnci připravuje něco, co by si nejraději okamžitě ochutnal. Na druhou stranu se kuchyní postupně šířila nádherná vůně ovoce, pomerančů a vánočního koření.
Po uvaření jsem pudink nechal chvíli odpočinout a opatrně ho vyklopil na talíř. Vypadal úplně jinak než dezerty, na které jsem zvyklý. Byl tmavý, hutný a plný drobných kousků ovoce. Rozhodně to nebyla žádná nadýchaná buchta, ale přesně takový výsledek jsem chtěl.
Když jsem ho poprvé nakrojil, překvapilo mě, jak je uvnitř vláčný. Chuť je výrazná, sladká, ovocná a díky koření příjemně vánoční. Nejvíc mi chutnal ještě lehce teplý, doplněný trochou vanilkové omáčky. V Británii se tradičně podává také s máslovým krémem, šlehačkou nebo brandy omáčkou.
Původně jsem si myslel, že půjde o dezert, který ochutnám jednou ze zvědavosti a tím to skončí. Jenže jsem se spletl. Kombinace sušeného ovoce, ořechů a koření mě opravdu bavila. Je sice podstatně hutnější než naše vánočka nebo bábovka, ale právě proto stačí menší kousek.
Na celém experimentu mě nejvíc potěšilo, že jsem si díky němu připomněl, proč mám svět Harryho Pottera tak rád. Nejde jen o fantastické příběhy. Je to také atmosféra, drobné detaily a pocit, že se člověk může alespoň na chvíli přenést někam, kde jsou Vánoce skutečně kouzelné.
Nevím, jestli by můj pudink obstál při slavnostní hostině v Bradavicích, ale doma měl úspěch. Letos ho proto plánuji připravit znovu, tentokrát možná v trochu větším množství. A až si o Vánocích pustím Kámen mudrců, budu mít na stole něco, co mi ten kouzelnický svět připomene nejen vzhledem, ale i chutí.
Jedno už vím jistě. Klasické české cukroví mi nikdo nevezme, ale britský vánoční pudink si u mě našel své místo. A možná je to právě jeden z těch receptů, díky kterým mohou být Vánoce každý rok alespoň trochu jiné.
