Článek
Češi v zákopech za světové války (v letech 1914-1918) se poznali podle toho, že pořád četli.
Čeští legionáři na Sibiři chodili o přestávkách v boji např. do divadla, pečovali tam o kulturu nebo vedli zajímavé diskuze s ruskými děvčaty.
Čeští legionáři v Rusku přiváděli do života mnohé zlepšováky apod., a tak byli většinou pořád o jeden krok napřed před svými nepřáteli.
Čeští legionáři ovládali téměř půl Sibiře, a ještě si tam přitom z domácího obyvatelstva udělali kamarády.
Čeští legionáři dosahovali obrovských úspěch na Sibiři díky své vynalézavé, veselé a přátelské slovansko - židovsko - německé povaze, která se v nich produktivně snoubila.
Čeští legionáři si udržovali na Sibiři i jinde dobrou pověst např. tím, že moc nekradli a většinou si všechno koupili, i když druhá vojska si to brala zadarmo.
Čeští legionáři měli u sibiřských holek dobrou pověst i díky tomu, že hodně četli, znali Evropu, měli svou kapelu a uměli většinou i tancovat.
České legionáři na Sibiři např. překvapovalo, že je tam ve městech v obchodech vlivem kapitalismu ještě veškeré zboží; jen bylo o dost dražší než obvykle.
Na začátku války dostávali Češi díky své zvýšené chytrosti od Rakouska odpovědné funkce u dělostřelectva apod., ale po jejich hromadné emigraci do Ruska či do Itálie se s tím částečně přestalo.
Za světové války Češi v zákopech pořád četli, a tím pádem byli po válce připraveni na demokracii daleko více než Maďaři, Srbové, Poláci, Italové, Rakušáci a další jejich tehdejší spřátelené národy.
