Článek
Vynález dlažby nebo kamenné podlahy se stal podstavcem pro celou řadu dalších vynálezů.
Vynález souvislé městské dlažby se u nás objevil patrně až ve městech středověku.
Středověká dlažba znamenala pro člověka třeba to, že se ve svých myšlenkách najednou mohl odrazit od něčeho daleko pevnějšího, než bylo bláto, pastvina nebo jehličí.
Ve městech bylo hodně lidí pohromadě na jednom malém území, a tak se mohli ve své činnosti specializovat, a tak zrychlovali pokrok lidstva (oproti době, kdy lidi žili jen v pustině venkova).
Na rozdíl od venkova se člověk ve městě nemusel pořád ohlížet za sebe kvůli nenadálému nebezpečí od dravé zvěř nebo přepadu ze zálohy apod, a tak mohl své myšlenky a energii věnovat svým plánům na zlepšování života sebe a svých blízkých - anebo i celé společnosti.
Život ve městech byl ve středověku klidnější a bezpečnější, protože na rozdíl od venkova i chudému městskému člověku kryla po celý den záda hlídaná městská hradba.
Kamenná dlažba bez bláta byla pevným podkladem k dalšímu myšlenkovému rozvoji lidstva.
Vodorovná dlažba, a svislé rovné zdi nebo sloupy místo křivých stromů udělaly v mozku středověkého člověka úplně novu situaci.
Ve středověku byla společnost majetkově i společensky více stabilizovaná, než dnes. S výjimkou kněžského stavu každý zůstal většinou tam, kam se narodil.
Cechy ve městech zařizovaly, že počet mistrů v jednotlivých řemeslech byl omezen, a tak ti měli zajištěnou práci a omezenou konkurenci.
Stabilita středověké společnosti nebyla zase tak úplná, jak se u nás ukázalo třeba za husitství.
Výjimkou ze středověké společenské stability byly vzpoury a revoluce - u nás třeba husitství.
Chůze po městské dlažbě musela mít pro lidi, navyklé blátu, povznášející pocit.
Městská chudina si demokraticky mohla šlapat po drahém městském dlážděném povrchu jako bohatí.
Městská dlažba a městské stavby, věže a hradby dávaly i nejchudšímu městskému obyvatelstvu pocit nadřazenosti nad venkovským obyvatelstvem, který mu mnohdy vydržel až dodnes.
Městská dlažba, kterou mohl běžně používat k chůzi, znamenala pro středověkého člověka spoluúčast na bohatství svého města nebo svého feudála.
Život ve středověkých městech nemusel být veselejší oproti venkovu, byl ale o mnoho bezpečnější.
Projít se městem i za deště suchou nohou musel být pro návštěvu z venkova velký zážitek.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::
(ukázka z mé sbírky žákovských a studentských výroků, které jsem různě intenzívně sbíral zejména v letech 1979 až 2023)
