Článek
Velice ráda bych slyšela i Vaše podněty, protože alespoň co se mé osoby týká, mám za poslední rok s bankami vesměs špatné zkušenosti. A to nejen v České republice. Ale abych nemluvila všeobecně, přejdu přímo ke konkrétním případům, které jsem byla nucena řešit a poté se smířit s tím, že křivdy, které bankovní úřady páchají na svých klientech, začínají být poměrně běžná praxe.
Mým asi největším zklamáním byla ČSOB, u které jsme měli léta hypotéční úvěr a společně s manželem každý z nás běžný účet. Žijeme léta v zahraničí, ale až do minulého roku jsme byli s bankou až na pár maličkostí vcelku spokojeni. První nemilé překvapení byl vygenerovaný email, který jsem obdržela po převodu větší částky z mého dědictví do zahraničí. Ano, nebylo mi příjemné, že se banka ptá na to, kde jsem peníze vzala, ale v rámci ochrany před zločinem a nezákonného převodu peněz bych tuto velmi osobní otázku snad i pochopila. Ovšem tento dopis byl napsán bez jakéhokoliv oslovení a velmi chladným a podezíravým tónem mě vyzval, ať bez prodlení uvedu zdroj peněz. V emailu nebyla ani trocha slušnosti a vyzníval jako obvinění, které musím já vyvrátit. Rázně jsem se proti zmiňovanému tónu ozvala, vysvětlila původ peněz, oni se omluvili a já nechala věc plavat.
Ovšem to nás čekala od banky celá další řada nemilých překvapení. Během minulého roku jsem obdržela dopis s formulářem s žádostí o vyplnění osobních údajů. Mám na celou věc svůj názor a upřímně - nechápu, proč musí mít banka údaje o mém zaměstnání, příjmech, atd. Ale bez protestu jsem formulář vyplnila a zaslala zpět. A během listopadu přišel dopis mému manželovi. Tentokrát bez formuláře, jen výhružka, že pokud nedodá zmíněné osobní údaje bance, poběží mu dvouměsíční výpovědní lhůta a jeho účet mu banka uzavře. Nutno podotknout, že než dopis do Melbourne došel, v době otevření mu už výpovědní lhůta běžela. Napsali jsme proto bance, že manžel nemůže dorazit na pobočku, jak jej vyzývají, protože - jak sami vidí z adresy, na kterou dopis zaslali - je v zahraničí. Požádali jsme tedy o formulář, který by mohl vypsat - A NIC. Nikdo se neozval. V lednu jsem proto napsala na bankovní email stížnost, ale opět se nikdo neozval zpátky. Dostali jsme od banky pouze potvrzení, že naši stížnost přijali. Žádná rada, žádný formulář. Koncem měsíce jsem naštěstí peníze z manželova účtu převedla a milá banka účet skutečeně - bez jakékoliv další komunikace - zablokovala.
No nic. Sice mě chování banky naprosto šokovalo, ale měli jsme ještě můj účet. V tomto roce jsme byt, na který jsme měli zmiňovaný úvěr, prodali a úvěr tím uzavřeli. O jakékoliv změně s mým účtem se ale nikdy nejednalo, vedla jsem ho dál. A v září tohoto roku jsem náhodou z výpisu zjistila, že můj účet byl uzavřen a mých více než 20 tisíc bylo převedeno na vnitřní účet ČSOB. Korespondovala jsem, volala, psala a rezervovala si telefonní konzultaci celkem dva a půl měsíce s žádným výsledkem. Všude jsem uváděla, že mě nikdo dopředu neupozornil, že by mi měl být účet uzavřen. Nikdo mi neuvedl důvod, proč v tu chvíli zabrali mé peníze. Ani slovo, žádná výzva, kam bych chtěla peníze převézt. Nic. Ani email, ani dopis!!! A to mohu říci, že během uplynulého roku nám z banky na naši zahraniční adresu dorazily minimálně 3 úplně nepodstatné informační dopisy o změně úroků, plateb a pod. Tudíž, adresu banka měla. Až po téměř třech měsících naprosté ignorace mi konečně banka převedla peníze na účet u jiné banky. A jako vysvětlení, které jsem z nich nakonec dostala, mi bylo napsáno, že jsem si sama požádala o uzavření účtu. Podotýkám, že nejsem na práškách a netrpím žádnou mozkovou nemocí, abych si pamatovala, že jsem o podobnou záležitost nikdy nežádala. A i kdyby se to stalo, opravdu musí klient čekat téměř tři měsíce a donekonečna psát, aby mu konečně někdo odpověděl?
ČSOB je pro nás tedy naprostou noční můrou, ale upřímně jsme narazili i v dalších bankách. Díky prodeji bytu jsme potřebovali založit účet u jiné banky, protože už v té době jsme ČSOB nedůvěřovali. V jedné jsme viděli, jak je nabídka pojištění důležitější než otevřít někomu nový účet, ve druhé nám tak dlouho tvrdili, že českému občanovi žijícímu v zahraničí neotevřou účet, až se paní na náš nátlak zeptala na jiném oddělení - a ono to kupodivu šlo. Potom nám odborník na dluhopisy a investiční fondy vyloženě lhal do očí. Netušil, že sami pracujeme ve financích, takže tvrdit, že za 10 let zaplatíme jen vstupní poplatek, bylo pošetilé. Zapomněl totiž potencionální klienty upozornit na poplatky, které si banka strhává za každou budoucí transakci. Zábavné bylo i to, jak se mi na účtu u Monety objevila absolutně neznámá adresa. Šla jsem proto do banky, požádala o přenastavení na mou adresu a myslela si, že je vše v pořádku. Bohužel na interním serveru tato neznámá adresa zůstala, takže když jsme žádali o účet u jiné banky, údaje se převedly i s tou špatnou adresou. Když jsem potom banku žádala, aby změnili adresu na tu správnou, nebyli mi schopni pomoci. AI byla zkrátka mocnější a ani IT technik si s tím nevěděl rady. Prý mám celý účet smazat a znovu ho zaregistrovat. Tak to jen pro pobavení.
Abych nezůstala jen u českého bankovnictví, podělím se i o zkušenosti s australskými bankami. V současné době, kdy se rozmohl obchod s krypto měnami, se k nám dostávala pomalu, ale jistě informace, že pokud chceme obchodovat na tomto trhu, musíme si převézt peníze z banky co nejdříve. A co se nestalo? Představte si, že se rozhodnete své peníze poslat ze své banky do společnosti, kde nakupujete a prodáváte krypto měny. Banka vám ale platbu zatrhne a ohání se tím, že to není bezpečné. Vy tam zavoláte, že s touto společností obchodujete už dlouho a banka vám odpoví, že jim musíte nahlásit, kolik peněz u té společnosti máte, jaké měny jste koupil, jaké hodláte kupovat, atd. A když odmítnete dát přístup ke svému krypto účtu, banka vám účet u nich zablokuje. Další příklad prověřování jsem zažila naopak právě u společnosti, kde obchodujete s krypto měnami. Poslali mi email, že mám podat celkové portfolio financí, které vlastním a z nichž čerpám. Když jsem podala informaci, že jde o dědictví, o kterém jsem se již zmiňovala, nestačilo to. Musela jsem se prokázat výpisem z prodeje bytu (ono dědictví) a nahlásit, kdo si ode mě byt koupil.
A v téhle společnosti žijeme. Pod heslem „Pro Vaše bezpečí“ si banky dovolí ke klientům cokoliv. Pomalu a jistě získávájí kontrolu nad našimi nejosobnějšími údaji.
Když trochu odbočím, přesně tuhle frázi jsem v poslední době slyšela v našem supermarketu. Pro Vaše bezpečí. Po zvukovém tónu jako někde na letišti nás paní z amplionu upozornila, že pro naše bezpečí nainstalovali po celém obchodě kamery, a tak jsem si to během jednoho nákupu vyposlechla minimálně desetkrát. Všichni víme, že je tam obchod má proto, aby se nekradlo, ale proč ta lež. Sama si skládám nákup, sama si ho u automatu platím a paní prodavačka mi kouká pod ruku a do toho mě ještě hlasitě pořád dokola upozorňují, že jsem sledována kamerami.
Ale zpět k bankovnictví. Vždy jsem měla pocit, že banky jsou tu pro nás. Nabízejí servis svým klientům za poplatky, které od nich účtují nebo používají klientovy peníze a za to mu vyplácejí úroky. Ale ta doba je už dávno pryč. Arogance, kterou jsem tento rok od bankovních úředníků a bank jako takových zažila, mi dává otázku, co dalšího na nás čeká? Body za správné nákupy a strhávání bodíků za ty špatné?
