Článek
Místo důstojné organizace a komfortu pro hosty však akce odhalila ostudný problém, který by v lázeňském městě se statusem UNESCO čekal jen málokdo – naprosté selhání v zajištění veřejných toalet. Každý, kdo si večer v pátek 15.5.2026 přišel poslechnout kulturní program, posedět u hudby a využil nabídku občerstvení či nápojů, velmi rychle narazil na realitu. Ve městě prakticky nebylo kam jít na toaletu. K dispozici byly pouze dvoje veřejné toalety, obě však zůstaly uzamčené. Na dveřích viselo doporučení využít toalety v místních vinárnách. Ty byly ovšem zavřené také.
Výsledkem byla naprosto absurdní situace, kdy návštěvníci po konzumaci nápojů bezradně hledali jakoukoli možnost, kam si dojít na toaletu. Někteří byli nuceni obcházet podniky, jiné hledat záchranu v okolních parcích a křoví. To už není drobný organizační nedostatek, ale ostuda města a selhání základních služeb pro veřejnost.
Byla jsem navíc svědkem situace, kdy obsluha jednoho ze stánků musela odběhnout vykonat potřebu do křoví v přilehlém parku. Pokud jsou k podobnému řešení nuceni už i lidé, kteří na akci pracují, pak je evidentní, že město situaci absolutně nezvládlo.
O to paradoxněji působí skutečnost, že Františkovy Lázně nesou prestižní status UNESCO. Ten by měl být symbolem kvality, úrovně služeb a připravenosti na domácí i zahraniční návštěvníky. Ve skutečnosti však během zahájení sezóny působil spíše jako prázdná nálepka bez obsahu.
Stačí se přitom podívat do jiných lázeňských měst. Mariánské Lázně, Karlovy Vary nebo Teplice zvládají podobné akce s výrazně lepší organizací a zajištěním základních potřeb návštěvníků. Dostupné toalety přitom nejsou žádný luxus ani nadstandard, ale naprostý základ civilizované akce.
Nejsem ve Františkových Lázních poprvé a v minulosti bylo znát, že se na návštěvníky myslelo mnohem více. O to větší zklamání představuje současný stav, který působí jako výrazný krok zpět.
