Článek
Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.
Dotaz
Rád bych zabrousil trochu do etymologie a zeptal se proč je chobotnice, když nemá chobot. Uznávám, fakt kuriozita no, Slované jsou snad jediná skupina lidí, která pojem chobotnice užívá. Běžně se v jiných zemích užívá logičtější výraz osmonoh nebo oktopus. Germáni také preferují krake či krakatice od mýtického Krakena. Český název ovšem také musí mít nějaký odůvodněný základ a historii ne?
Minutová odpověď
- Slovo chobotnice bylo pravděpodobně přejato z chorvatštiny v 19. století.
- V chorvatštině a srbštině se používalo už od 13. století a bylo odvozené nejspíš od výrazu pro ocas.
- Alternativně se slovo do chorvatštiny, jež byla zřejmě zdrojem českého slova, mohlo přenést z řečtiny, ale pouze za předpokladu komplikovanějšího hláskového vývoje.
Odpověď
K původu slova chobotnice
Slovo chobotnice bylo přejato v době národního obrození ze západojihoslovanských jazyků, s největší pravděpodobností z chorvatštiny. Do češtiny ho uvedl Jan Svatopluk Presl v příspěvku „Navržení soustavy živočichů podle tříd, řádů a rodů, a spolu pokus zčeštění potřebných v živočišstvu názvů“, jenž vyšel v roce 1824 v časopise Krok (II, č. 1, str. 123).
Presl čerpal zřejmě ze slovníku Dizionario italiano-latino-ilirico (1728) chorvatského jazykovědce italského původu Ardelia della Belly [1], který chorvatským hobotnica přeložil italské polpoa latinské polypus. Preslův termín zaujal následně místo samostatného hesla ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna a postupně se v češtině jako označení „živočicha studenokrevného z třídy ramenejšů ve skořepce nebydlících“ [2] prosadil.
Chobotnici můžete jíst o Velkém půstu
Zajímavé je pátrání po původu chorvatského a srbského slova hobotnica (srov. také slovinské hobotnica), jehož nejstarší písemný doklad pochází ze začátku 13. století. Jedná se o záznam v tzv. Studenickém typikonu svatého Sávy, pravoslavné liturgické knize obsahující pravidla klášterního života. Zde je „chobotnice“ zmiňována jako jeden z pokrmů, který je dovoleno konzumovat v době Velkého půstu [3].
Většina etymologů spojuje slovo hobotnica s praslovanským chobotъ s původním významem „ocas“. Když prý předci dnešních Chorvatů obsadili nová území na pobřeží Jaderského moře, setkali se tu s chobotnicí a konceptualizovali toto pro ně neznámé, podivné zvíře s mnoha chapadly jako zvíře s mnoha ocasy [4].
Ocas, nebo výběžek?
Praslovanské slovo chobotъ „ocas“ je doloženo již v nejstarším slovanském spisovném jazyce – staroslověnštině (od 11. století) – a vedle ní také ve staré polštině, starší ruštině a ruských dialektech (ve staré češtině je jeho existence nejistá, uvádí ho pouze jeden zdroj; častěji se tu slova chobot užívá v přeneseném, metaforickém významu „protáhlý, úzký výběžek (potoka apod.)“; význam „sloní chobot“ byl do češtiny přejat až v 19. století z ruštiny).
Další etymologický výklad slova chobotъ je problematický, většinou se však vychází z rekonstruovaného slovesa doloženého v litevském kabti „viset“ a předpokládá se sémantický vývoj *„přívěsek“ → „ocas“ [5, 6, 7].
Řecká stopa
Existuje ještě jedna etymologie slova hobotnica. Ta vychází z výpůjčky řeckého názvu chobotnice oktopus, a sice prostřednictvím dalmátštiny – románského jazyka, jímž se mluvilo na východním pobřeží Jaderského moře.
Uvedený výklad se opírá o variantní podoby slova doložené v chorvatských dialektech (kobotnica, kubotnica, obotnica, ubodnica apod.) a o poměrně složitý hláskový vývoj (řecké oktopus > *k(h)topod > románské *ktoβodo > slovanské *ktobodŭ > *ktobot > *htobot > chorvatské a srbské hobot, dotvořené domácím sufixem -n-ica; podrobně viz [8], také [9]).
Není přitom vyloučeno, že zde sehrála roli tzv. lidová etymologie, což je přiklonění cizího slova neznalým mluvčím ke slovu, jež znal, v tomto případě řeckého oktopus (resp. jeho romanizované podoby) ke slovanskému chobotъ.
Může za to Presl
Pokud jde o „logiku pojmenování“ chobotnice, vysvětlení přináší Vinja [4]: předci Chorvatů, kteří se poprvé setkali s tímto mořským tvorem, dříve jim neznámým, ho pojmenovali podle nejvýraznějšího fyzického znaku – chapadel, jež neznali a které připodobnili k ocasům.
Že se tento název prosadil v češtině a je zde užíván dodnes, např. na rozdíl od „logičtějšího“ polského ośmiornica či ruského os´minog, je zásluhou J. S. Presla – zakladatele české odborné zoologické terminologie.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Jana
Mgr. Jana Villnow Komárková, Ph.D., Etymologické oddělení, Ústav pro jazyk český, v. v. i., Akademie věd České republiky
Odbornou revizi poskytl dr. Vít Gvoždiak, Filosofický ústav Akademie věd České republiky
Odpověď editoval Luděk Vašta
Zdroje
[1] Orłoś 1972: Orłoś, Teresa Zofia: Zapożycenia słowiańskie w czeskiej terminologii botanicznej i zoologicznej. Kraków 1972.
[2] Jungmann: Jungmann, Josef: Slovník česko-německý. Díl I. Praha 1835.
[3] MLP: Miklosich, Franz: Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum. Vindobonae 1862–1865.
[4] Vinja 1986: Vinja, Vojmir: Jadranska fauna. Etimologija i struktura naziva. Druga knjiga. Split 1986.
[5] Machek 1968: Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vydání. Praha 1968.
[6] ESJS: Etymologický slovník jazyka staroslověnského. Sešit 4. Red.: Havlová, Eva. Praha 1994.
[7] Rejzek 2015: Rejzek, Jiří: Český etymologický slovník. Praha 2015.
[8] Ligorio 2014: Ligorio, Orsat: Сх. хоботница. (Serbo-Croatian hobotnica). In: Зборник Матице српкске за филологију и лингвистику 57, 2 (2014), 7–11.
[9] ERH: Matasović, Ranko et al.: Etimološki rječnik hrvatskoga jezika. 1. svezak. A–Nj. Zagreb 2016.
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422
