Proč si kukačky nestaví hnízda a využívají hnízd jiných ptáků?

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram, Threads a zde na Médiu.

Na úvod je třeba zmínit, že kukaček je na světě přes 140 druhů. Ne všechny kukačky jsou hnízdní paraziti a nejsou to pouze kukačky, které jsou v ptačí říši hnízdními parazity. Hnízdní parazitismus se v evoluci čeledi kukačkovitých (Cuculidae) vyvinul nejspíš třikrát nezávisle, což znamená, že předek parazitických kukaček byla vždy spořádaná kukačka, která si své hnízdo pravidelně stavěla [1].

Pokud hovoříme o kukačce na našem území, máme na mysli kukačku obecnou (Cuculus canorus). Tato v Evropě nejběžnější kukačka je tzv. obligátní hnízdní parazit. Obligátní v tomto případě znamená, že kukačka obecná by se bez parazitování nerozmnožila! Kromě toho mohou kukačky postrádat nezbytné adaptace pro stavbu hnízd, jako je například schopnost splétat materiály do vhodné hnízdní konstrukce. Proč tomu tak je? Vysvětlení se nabízí hned několik.

Kukačka obecná získává díky svému parazitismu mnoho výhod. Stavba hnízda a následné starání se o své potomky je energeticky a časově náročné, takže je na místě hledat alternativní metody, jak předat své geny dál. Hnízdní parazitismus jako alternativní hnízdní strategie kukačce umožňuje naklást více vajec, ale jejich přežití je stále velmi nejisté.

Kukačka se snaží této nejistoty zbavit například tím, že může jednotlivá vajíčka rozmístit do hnízd různých hostitelů a rozprostřít tak riziko případného sežrání svých potomků nějakým dravcem nebo riziko rozpoznání svého podvodu hostitelem. Dokonce se kukačka v průběhu své evoluce specializovala na různé druhy hostitelů, takže zvyšuje svou pravděpodobnost přežití svých potomků i tím, že nejsou odkázáni jen na jeden hostitelský druh. Jinými slovy, různá biologie různých hostitelů poskytuje potomkům kukačky více příležitostí k přežití [2, 3].

Můžeme si to například představit v naší lidské společnosti jako různé nové příležitosti k investování našich peněz než spoléhání se na jeden zdroj výdělku. Nepředstavujme si to však tak, že by jedna kukačka za svůj život vystřídala několik hostitelských druhů. Genetické analýzy odhalily, že samice kukačky tvoří jednotlivé genetické linie, které jsou specializované na konkrétní druhy hostitelů.

Proč se tedy jednotlivé hostitelské linie kukaček neoddělily a nevytvořily samostatné druhy? Odpověď na tuto otázku je prostá: samci. Samci kukaček se libovolně páří s různými samicemi a udržují tak druhovou linii pohromadě [4].

Hnízdní parazitismus je na první pohled poměrně jednoduchá metoda, jak přenést namáhavou výchovu potomků na jiné vychovatele. Jenže potenciální hostitelé v průběhu evoluce nelenili a vynalezli spoustu obranných mechanismů, jak se bránit proti vychytralým kukačkám. Kukačka si však za dobu své existence osvojila velmi komplexní protimechanismy, jak úspěšně překonávat obranné strategie svých hostitelů a stát se tak jedním z nejznámějších zvířecích podvodníků.

Tomuto evolučnímu procesu se říká závody ve zbrojení. Stejně jako když v bitevní vřavě jedna strana vynalezne novou vojenskou taktiku, tak se protistrana snaží okamžitě přijít s efektivní obranou. Naše kukačka tak dovede přelstít jednotlivé hostitele, kteří se jí snaží ubránit [2, 5].

K úspěchu této parazitické strategie přispívá mnoho adaptací, včetně schopnosti kukaček napodobovat vejce a chování svých hostitelských druhů, načasování kladení vajec tak, aby se shodovalo s kladením vajec hostitelů. Dále schopnosti odstranit hostitelská vejce nebo mláďata z hnízda, aby se snížila konkurence o zdroje v hnízdě. Kukačka také dovede napodobovat dravce a odehnat tak strážce hnízd a získat drahocenný čas k rychlému nakladení vajec, které obvykle trvá několik sekund [5–7].

Na závěr je potřeba zdůraznit, že chování kukačky obecné je opředeno mnoha mýty [8].

O kukačce a jejich strategiích parazitování je však lepší se začíst do některé z knih, jako jsou The Cuckoo: The Uninvited Guest (2017) nebo kniha od nestora ekologie chování Nicka Daviese – Cuckoo: Cheating by Nature (2015). Také vřele doporučuji dokument Davida Attenborougha v sérii BBC Natural World – Cuckoo (2009).

Pro Zeptej se vědce odpovídal Ondra

Mgr. Ondřej Fišer, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta JU

Odbornou recenzi poskytl RNDr. Peter Mikula, Ph.D., Ústav biologie obratlovců AV ČR, Fakulta životního prostředí - ČZU v Praze

Odpověď editovala Ing. Kristýna Kantnerová, Dr. sc. ETH Zürich, University of Colorado Boulder, Geological Sciences & Institute of Arctic and Alpine Research

[1] Sorenson, M.D. & Payne, R.B.: Molecular systematics: cuckoo phylogeny inferred from mitochondrial DNA sequences. Bird Families of the World: Cuckoos. Oxford University Press, 2005, str. 68-94

[2] Davies, N.: Cuckoo: Cheating by Nature. Bloomsbury, Londýn 2015

[3] https://doi.org/10.1111/j.1095-8312.2012.01857.x

[4] https://doi.org/10.1038/35025058

[5] Mikulica, O., Grim, T., Schulze-Hagen, K., & Stokke, B. G.: The Cuckoo: The Uninvited Guest. Wild Nature Press, 2017

[6] https://doi.org/10.1111/brv.12075

[7] https://doi.org/10.1098/rspb.2008.0331

[8] https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-11/bludy-povery-pravda-kukacce.html

Projekt Zeptej se vědce se snaží zprostředkovat kontakt mezi vědeckou a nevědeckou veřejností. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Líbí se vám naše příspěvky? Podpořit nás můžete na https://donio.cz/naucme-vedce-vypravet