Článek
Přišel s mobilem v ruce. Ne že by si ho zapomněl odložit, on ho držel jako zdravotnickou pomůcku. Posadil se, ani se pořádně nerozhlédl po ordinaci, a první věta zněla: „Pane doktore, existuje nějaká aplikace, co mi řekne, co mi je?“
Na vteřinu jsem si nebyl jistý, jestli mě testuje, nebo jestli už jsme se opravdu dostali do fáze, kdy lékař slouží jen jako technická podpora pro aktualizaci softwaru.
„A co vám je?“ zeptal jsem se staromódně.
„No… to právě nevím. Proto se ptám.“
Ano. To je zásadní problém aplikací. Ony potřebují data. Tělo potřebuje pozornost. Pacient potřebuje odpověď bez nutnosti mluvit.
Vysvětlil mi, že má různé symptomy. Občas ho bolí hlava. Občas je unavený. Někdy ho píchá na hrudi. Jindy má pocit, že nemůže dýchat. Někdy je mu na zvracení. Někdy má úzkost. Někdy má pocit, že má všechno najednou.
„Tak jsem si říkal, že by mi nějaká appka prostě napsala diagnózu,“ dodal nadějně.
Z lékařského hlediska je to krásná ukázka moderního myšlení. Člověk nechce chápat své tělo, nechce mluvit, nechce přemýšlet. Chce výsledek. Ideálně ve formě notifikace: Gratulujeme, máte lehkou únavu. Doporučujeme spánek.
„A zkoušel jste nějakou?“ zeptal jsem se.
Ano, samozřejmě že ano. Tři. Jedna mu řekla, že má rakovinu. Druhá, že má infarkt. Třetí, že má nedostatek hořčíku a měl by si koupit jejich prémiovou verzi za 149 korun měsíčně.
„A které jste uvěřil?“ zeptal jsem se.
„No… všem trochu.“
To je další diagnóza: digitální hypochondrie. Stav, kdy se člověk dozví víc nemocí z internetu než reálně existuje v mezinárodní klasifikaci chorob. Každé píchnutí je nádor, každá únava je vyhoření, každé bušení srdce je předzvěst smrti.
Mobil se stal kapesním orákulem. Místo kněžky v Delfách máme algoritmus, který vyhodnotí, že bolest hlavy může znamenat dehydrataci, stres, migrénu, mozkový nádor nebo blížící se konec civilizace.
„A proč chcete aplikaci, když jste tady?“ zeptal jsem se.
Podíval se trochu provinile. „No… já nerad obtěžuju doktory s blbostma.“
To je paradoxní. Doktor je obtěžující, ale aplikace, která vám napíše, že máte pět smrtelných diagnóz, je v pohodě. Lékař je pomalý, nepřesný a klade otázky. Aplikace je rychlá, dramatická a nikdy se neptá, jestli spíte čtyři hodiny a pijete pět káv denně.
Začal jsem klasickou anamnézou. Spánek? Pět hodin. Pohyb? Minimální. Stres? Velký. Práce? Sedavá. Mobil? Čtyři hodiny denně. Strava? „Tak jako normální.“ Což znamená cokoliv, co se dá objednat jedním klikem.
„Takže vy chcete aplikaci, která vám řekne, že jste unavený, přetížený, nevyspalý a ve stresu,“ shrnul jsem.
„No jo, ale aby to bylo odborně.“
Ano. Lidi dnes potřebují potvrzení od technologie, aby uvěřili realitě. Když jim to řekne tělo, ignorují to. Když jim to řekne lékař, pochybují. Když jim to řekne aplikace s pěti hvězdičkami v App Store, berou to jako objektivní pravdu vesmíru.
Z lékařského hlediska je to trochu smutné. Medicína se snaží individualizovat. Aplikace generalizují. Tělo je komplexní systém. Algoritmus pracuje s předem definovanými vzorci. A pacient chce, aby mu složitost existence někdo přeložil do jednoho odstavce.
„Takže žádná taková aplikace neexistuje?“ zeptal se zklamaně.
„Existuje,“ odpověděl jsem. „Jmenuje se rozhovor s lékařem.“
To ho evidentně nepotěšilo. On čekal něco modernějšího. Něco s umělou inteligencí. Něco, co nebude soudit, nebude se ptát na životní styl a nebude navrhovat nepohodlné změny.
Jenže realita je taková, že většina potíží dnešních pacientů není o nemocech. Je o životě. O spánku. O pohybu. O vztazích. O stresu. O přetížení. O tom, že tělo už nestíhá tempo, které si hlava myslí, že je normální.
Navrhl jsem mu jednoduchý plán. Spát víc. Hýbat se. Omezit mobil. Jíst normálně. Přestat googlit symptomy. Přijít na kontrolu, když se něco zhorší.
Podíval se na mě a řekl: „A není na to fakt nějaká appka?“
V tu chvíli jsem pochopil, že lidstvo je ztracené. Ne proto, že by neexistovala technologie. Ale proto, že existuje příliš mnoho lidí, kteří by nejradši outsourcovali i vlastní tělo.
Do karty jsem si napsal: pacient žádá digitální diagnózu, odmítá biologickou realitu.
A to je možná nejpřesnější diagnóza dnešní doby. Lidi nechtějí vědět, co jim je. Chtějí, aby jim to někdo řekl rychle, jednoduše a bez nutnosti cokoliv měnit. Ideálně aplikace. Nejlépe zdarma. A pokud možno bez lékaře. Protože ten by se mohl zeptat na věci, na které žádný algoritmus odpovědět neumí. Třeba jak vlastně žijí. A proč.
