Článek
„Zombie“ nemoc jelenovitých - je přenosná na lidskou populaci?
Chronická degenerační choroba, která pomalu ničí mozek jelenů a losů, lze ji těžko identifikovat, nelze ji léčit a pomalu se šíří Severní Amerikou. Výzkumníci vyvíjí značné úsilí, aby této smrtelné chorobě porozuměli, a tak zabránili jejímu dalšímu rozšíření na lidskou populaci.
Prionová onemocnění neboli transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE) jsou vzácná neurodegenerativní onemocnění způsobená ukládáním patologicky změněného („infekčního“) prionového proteinu (PrPSc) do mozkové tkáně s postupujícím zánikem neuronů a nevratným poškozením mozku.
V poslední době dochází k šíření této choroby. Vědci z celého světa se však nemohou shodnout na tom, zda je tato choroba přenosná na lidi.
Jedná se o chorobu chronického vyčerpání a je řazena do skupiny prionových nemocí, jak ji klasifikují v „Centru pro kontrolu a prevenci onemocnění“ ve Spojených státech. Jedná se o neurodegenerativní stav, který postihuje divoce žijící zvěř, hlavně zvěř jelenovitou.
U lidí tato choroba ještě nebyla diagnostikována, nicméně byla již potvrzena u jelenů a losů v Kanadě a též v národním parku Yellowstone v USA. Právě z důvodů šíření této choroby v Kanadě, USA a nově ve Skandinávii a Jižní Koreji, se někteří vědci domnívají, že se může jednat o nemoc, která může postihnout i lidskou populaci. Ti opírají své obavy o výsledky výzkumů provedených u jiných podobných druhů prionových onemocnění, která jsou přenosná ze zvířat na lidi (i když k tomu dochází velmi zřídka) a v neposlední řadě i o důsledky klimatických změn.
„Dosud jsme nezjistili konkrétní případ přenosu této choroby na člověka“, říká Jennifer Malinexová, docentka ekologie a řízení divoké přírody z Univerzity v Marylandu.
„Jestliže je zjištěna přítomnost prionových chorob, je třeba vyvinout veškeré úsilí ze stran „Centra pro ekologii“ a jiných organizací, aby se tato nemoc nedostala do potravinového řetězce“.
Co vlastně je „zombie nemoc jelenovitých“ a jak se projevuje
Nemoc chronického vyčerpání se šíří mezi parohatou zvěří, která patří do skupiny kopytnatých přežvýkavých savců jako jsou jeleni lesní, jeleni Wapiti a losi. Tato infekční nemoc chronického vyčerpání není způsobena ani bakteriemi ani viry. K tomuto závěru došli vědci z „Oddělení inspekce zdraví zvířat a rostlin“ na Ministerstvu zemědělství v USA.
V podstatě nesprávně „složený“ prionový protein je příčinou propuknutí nemoci, vědci však stále netuší, jak se příslušný protein stává „nenormálním“. Normální prionové proteiny slouží jako ukazatel správné funkce buněk. Jsou-li však „složeny“ nesprávně, způsobují mutaci proteinu.
Nesprávně „složené“ prionové proteiny v mozku zabíjejí mozkové buňky a způsobují tak tělesnou dysfunkci, která se projevuje neobvyklými symptomy. Tyto zahrnují nadměrný úbytek hmotnosti, nadměrné pití a vylučování moči, ztrátu stability a nekoordinovanost pohybů, povislé slechy a ztížené polykání potravy. Ztížené polykání pak vede ke slintání, dokonce k zápalu plic a nakonec úhynu. Klasické příznaky - nekoordinovanost, slintání a klopýtání zvěře - to dalo této nemoci název „zombie nemoc jelenovité zvěře“. Tyto příznaky se mohou objevit i po několika měsících či dokonce letech, což ztěžuje diagnostiku této choroby. Dojde-li k mutaci prionových proteinů, stávají se tyto nakažlivými a šíří se ve volné přírodě.
Nemoc chronického vyčerpání se přenáší ze zvířete na zvíře přímo a to buď tělesnými tekutinami nebo exkrementy nebo nepřímo nakaženou půdou či vodou ze zdroje, ze kterého nakažený jedinec pil.
Je možný přenos „zombie choroby jelenovitých“ na lidi?
„Centrum kontroly a prevence chorob“ uvádí, že v oblastech, kde je nemoc endemická, se hodnoty nakažených zvířat pohybují v rozmezí od 10% do 25%. Výsledky výzkumů provedených v kanadské provincii Alberta vykazují 23% výskyt této nemoci u jelenovitých.
Současné výsledky naznačují, že nemoc není přenosná na lidi a to ani v případě požití masa z nakaženého zvířete, setkání s tímto zvířetem, pitím vody ze zdroje, kde předtím zvíře hasilo žízeň či dokonce přímým dotekem nakaženého zvířete. Výzkumníci však dále pokračují ve své práci, zda opravdu nemůže dojít k nákaze člověka od těchto zvířat. Prionová onemocnění, nazývaná též transmisivní spongyformní encefalopatie, se též u člověka vyskytují. Jako příklad je možné uvést Creuzfeld-Jacobsonovu nemoc, která patří do stejné skupiny prionových chorob, známá též jako nemoc „šílených krav“ postihující dobytek, a její příčinou je podobný prionový agent jako u „zombie“ choroby.
Varianta Creuzfeld-Jakobsonovy choroby byly poprvé zjištěna v roce 1966 ve Spojeném království, „šílená kráva“ však teprve před desetiletím. Její výskyt je doložen asi ve 230 případech ve světovém měřítku 12 zemí. Situace se „šílenou krávou“ je asi nejlepším příkladem přenosu zoonózy - spongiformní encefalopatie - způsobenou prionovou nákazou v důsledku požití masa nakaženého zvířete na člověka. A stejné to může být i v případě nemoci chronického vyčerpání - říká profesor Michael Austerholm, ředitel „Centra infekčních chorob, výzkumu a politiky“ na Univerzitě v Minnesotě.
Důležité je však uvědomit si, že priony způsobující spongyfonní encefalopatii u dobytka a chronického vyčerpání u jelenovitých se strukturálně liší a my stále ještě nevíme, zda patologie a klinická prezentace jsou srovnatelné při přenosu nemoci chronického vyčerpání na lidi - dodává zmíněný vědec.
V roce 2004 výzkumní pracovníci z „Centra pro kontrolu a prevenci chorob“ shromáždili data případů onemocnění prionovou chorobou u lidí ve Wyomingu a Coloradu v období od roku 1979 do roku 2000. V posledně jmenovaném státě byl první případ chronického vyčerpání u jelenovité zvěře zaznamenán v roce 1967. Výzkumníci nyní zkoumají, zda jsou k dispozici nedědičné případy a zda se data výskytu jednotlivých případů nekryjí s výskytem zombie choroby jelenovitých. V Coloradu tomu odpovídá 67 případů, ve Wyomingu 7 případů onemocnění prionovou chorobou. Tyto četnosti jsou podobné i v ostatních státech USA. Výzkumníci pak oznámili, že v současné době došlo k výskytu jen dvou případů onemocnění prionovou chorobou u lidí, kteří požili jelení maso v oblasti výskytu choroby. I když prionové onemocnění u lidí je obvykle dědičné, v dřívějšm období mohly být příčinou nákazy i špatné lékařské procedury. Nicméně od poloviny 70-tých let minulého století již nejsou doloženy žádné případy infekce tohoto typu, neboť došlo k zavedení důslednějších postupů sterilizace, což tvrdí uvedené „Centrum pro kontrolu a prevenci chorob“.
Co naznačují experimentální výzkumy nemoci chronického vyčerpání
“Laboratorní testy i testy přímo na zvířatech vykazují velmi variabilní výsledky v závislosti na druhu a metodách používaných při pokusech předávání nákazy “, říká docent Malinaxová. „To, k čemu jsme dosud došli je, že každý druh má unikátní úroveň rezistence nebo jakousi bariéru proti vniknutí nákazy nemocí chronického vyčerpání a druhy, které byly v těsném styku s člověkem, byly úplně rezistentní“.
Při výzkumu v roce 2018, provedeném Národním ústavem pro ochranu zdraví, badatelé předložili 14 makakům, jejichž genom je z 93 % shodný s genomem lidským, infikovanou mozkovou tkáň nakaženou nemocí chronického vyčerpání od několika jelenů a losů. Pozorovali tuto skupinu makaků tak, že prováděli screening jejich tkání a podrobovali je i dalším testům. Nezaznamenali však žádný důkaz, že by se choroba na makaky přenesla. Na druhé straně, některé další experimentální výzkumy, jejichž výsledky nebyly všechny publikovány, předpokládají možnost přenosu choroby z jelenů na makaky. Při experimentálním výzkumu provedeném na Univerzitě v Calgary v roce 2022 vzali vzorek infikované tkáně jelenů a injektovali je „humanizovaným“ myším. Humanizované myši jsou druhem, který je modifikován tak, aby byl citlivý na lidské nemoci. V průběhu následujícího 2,5 roku se u myší vyvinula choroba chronického vyčerpání a v jejich výměšcích byly diagnostikovány prionové proteiny.
Badatelé podotýkají, že se u myší vyvinula atypická struktura prionových proteinů a v případě, že by došlo k přenosu této choroby na člověka, může se projevovat netypickými symptomy, což by ztěžovalo diagnostiku. Badatelé tak vyjadřují své znepokojení s ohledem na vylučované výměšky u myší. Jakmile by se v budoucnu prokazatelně podařilo dokázat možnost přenosu choroby na člověka, nakažený člověk by pak mohl chorobou infikovat ostatní jedince.
Chceme-li vyhodnotit výsledky doposud provedených výzkumů na toto téma, nelze jednoznačně prokázat, zda nemoc „je“ či „není“ přenosná na člověka a tím i narušení druhové bariéry.
Použitá literatura:
Články z časopisů „Lov i ribolov“ (Bulharsko), The Guardian (Spojené království), The New York Times (USA)
