Článek
„Žena se může naučit zatloukat hřebíky, čistit odpady a živit celou rodinu. A stačí pro to jediné. Blbě se vdát“
Jsme potomci úspěšných prehistorických lovců a dovedných sběraček. Lidí a jejich předků, které prověřoval denně sám život. Kdo uspěl, ten si ho zachoval a když měl štěstí tak se i rozmnožil a když ještě větší štěstí, přežily i jeho děti. Lidé dělali to, co uměli nejlépe a postupně se v tom zdokonalovali a to částečně i jedno pohlaví nezávisle na druhém. Tak, jako u většiny savců, samec, muž, je v průměru větší a silnější. Není to dáno tím, že chlapci víc sportují a děvčátka si místo toho hrají s panenkami, jak se mě kdysi snažila přesvědčit jistá absolventka pohlavních studií (gender studies) , je to dědičnost, konkrétně vyšší produkce testosteronu a jeho vliv na organismus. Je tedy logické, že pokud bylo třeba ulovit velké zvíře, aby byly v jeskyni proteiny a tuk, větší naději na úspěch měl ten větší, tedy muž. Ale protože taková zvířata jsou nejen velká, ale i rychlá, měl osamocený muž jen malou šanci na úlovek, bylo tedy třeba lovit v tlupě. Co se muži mohli při takovém lovu naučit ? Mlčení – kdo se vykecává, ten si všechno vyplaší. Vyjadřovat se stručně – z téhož důvodu. Spolupráci a důvěře – jelena nebo mamuta si těžko šlo utajit nebo nechat pro sebe, můžeme si domýšlet i to, že když se někdo ulejval, schovával za druhé nebo byl zbabělý, nedostal z kořisti nic. Rychlá řešení – s mamutem nebo hyenou se nevyjednává, nepomůže to, pomůže jen kyj nebo oštěp. To všechno je nakonec i důvod, proč jsou to především muži, co vedou války a stávají se vojáky, koneckonců i do doby velmi nedávné rozhodovala síla úderu o vítězi. Rovnoprávnost přišla až panem Coltem. Souvisí s tím pravděpodobně i prostorová představivost – kam ten oštěp hodit, talent k matematice – odhadni a vypočítej jak rychle to zvíře běží a další schopnosti. Možná, že i Gausova křivka, kterou mají muži plošší, než my ženy (tedy je víc velmi chytrých a velmi hloupých mužů, než velmi chytrých a velmi hloupých žen, v průměru naopak vedou v počtech ženy) má své vysvětlení v tehdejší době. Jak zvíře obklíčit a nahnat byla otázka inteligence, na realizaci stačili kolikrát ti velcí, silní, blbí a poslušní.
Naše prapra…prababičky byly úspěšnými sběračkami. naučily se za generace zase trochu jiným dovednostem, především komunikaci – housenky a bobule nikam neutečou, je možné pokecat a aspoň taková ženská výprava vzbudí spícího medvěda dřív, než na něj šlápne a ten má čas se uklidit. Volnější spolupráci – pojďte holky sem, tady jsou ty bobule větší, vyjednávání – nechoďme na borůvky , vím o bezva housenkách ( a na borůvky teď nemám chuť), intrikám – sem nechoďte, tady nic není (jsou tu bezva maliny, ale akorát pro jednu) . Naučily se i jemné motorice – holt utrhnout borůvku nebo sebrat pármilimetrovou housenku je trochu jemnější práce, než máchnout kyjem nebo hodit oštěpem a proto z nás později byly úspěšné švadlenky a vyšívačky.
Jak mohly v takové společnosti fungovat vztahy mezi muži a ženami? Jistě to musela být hlavně mužská společnost, moc vycházela ze síly a muž měl nejspíš kyj vždy po ruce, když měl dojem, že rodinná harmonie nějak skřípe. Abychom měly slovo my, jako ženy, musely jsme využívat to, co jsme uměly. Tedy komunikaci a to v jakékoli podobě domlouvání, lichocení, pláč, výmluvy. Klíčové bylo udržet při životě sebe a svoje děti. Naučily jsme se, jak si získat alfa muže, tedy toho, co nejvíc uloví, všemu šéfuje a když přijde jiná tlupa, dokáže se nejlépe rozmáchnout kyjem, aby jeho ženy zůstaly jeho. Takový muž měl logicky i víc žen a víc dětí. A že má i pádnou pravici, kterou si dokáže zjednat pořádek v rodině byla v boji o přežití jen drobná a odpustitelná chyba. Ty z nás, které měly slabost pro bezpečné, tudíž slabé muže měly v průběhu generací prostě smůlu. Končily jako kořist při námluvách mužů ze sousední tlupy a jejich děti se dostaly až k těm úplně nejokousanějším kostem, takže byly samy slabé a neduživé. Pokud tedy nebyly rovnou utraceny. Je známo, že savčí samci, včetně primátů mnohdy zabíjejí mláďata – potomky předchozích partnerů jejich samic a lze i podle starověkých a středověkých zvyklostí, předpokládat, že taková infanticida mohla probíhat i prvotních lidí.
Co z toho tedy vyplývá pro dnešní dobu? To že mezi muži a ženami existují rozdíly vepsané do našich genů a nelze to změnit tak snadno, jak by si představovali někteří progresivisté, jistě že žena může dokázat to, co muž a muž většinu toho co žena, ale průměrný muž bude vždy silnější, technicky zdatnější a loajálnější než průměrná žena a průměrná žena zase prohnanější, jemnější a komunikačně zdatnější, než průměrný muž. Prostě příroda.
