Článek
Na mapě sotva znatelná, zato svojí nezaměnitelnou atmosférou ohromující: to je obec Chlum-Korouhvice. Jak už samotný název napovídá, skládá se ze dvou částí, Korouhvice a Chlumu, které jsou od sebe vzdušnou čarou vzdáleny necelý kilometr. Zatímco jedna z nich působí na člověka jako dokonalá syntéza venkovského života a přírody, druhá na konci padesátých let minulého století málem úplně zanikla. Sloučeny přitom byly již v roce 1912, dost možná nezávisle na tom, jaký osud je měl za necelých padesát let potkat.
Historie vesniček, zvláště pak Korouhvice, je - jak již z úvodu vyplývá - velmi dynamická. V polovině 14. století jsou obě označovány za zboží, na které nechala Klára, žena Vznaty z Tasova, zapsat úrok svým dětem. Během dalších let následně připadly Pernštejnům a ve druhé polovině 16. století patřily ke zboží kunštátskému. Zajímavý je fakt, že se tehdy v Chlumu používala vírská pečeť, zatímco v Korouhvici to byla pečeť polomská. V devatenáctém století měla Korouhvice svoji vlastní pečeť, na níž byly vyobrazeny dva zkížené prapory. Po vyhlášení tolerančního patentu (1781) se většina zdejších občanů přihlásila k evangelickému vyznání. Počátek 20. století byl pro obce podstatným kvůli již zmiňovanému sloučení. V té době zde žilo kolem 280 obyvatel, což je v porovnání s dnešním počtem 39 (stav k roku 2023) opravdu vysoké číslo.
Prudký pokles hodnot však není dán jen tak. Pokud bychom sestavili graf vývoje počtu občanů, jednoduše bychom vyčetli, že se největší úbytek projevuje koncem padesátých let. V té době totiž došlo k výstavbě Vírské přehrady, kvůli níž byla původní Korouhvice srovnána se zemí a zatopena. Většina tamních obyvatel se přestěhovala (množství z nich například do Litobratřic u Znojma), pouhých pět si svůj dům znovuvystavělo v „nové“ Korouhvici nad hladinou přehrady.
Ač je Chlum-Korouhvice počtem obyvatel zcela nevýrazná obec, má své přednosti. Jsou jimi především krásná zákoutí a romantická příroda. V Korouhvici se můžeme kochat přehradní zátokou, u Chlumu se pak nachází přírodní památka Javorův kopec. Ta je významná jako mozaika lučních biotopů pcháčových luk a pramenišť. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin a živočichů, mezi něž patří například vemeník dvoulistý či prstnatec májový.
Obě vesnice mají nezaměnitelnou atmosféru, na člověka působí sentimentálně, ale zároveň dokáží okouzlit natolik, že najednou není pochopitelné, proč je tendence vývoje počtu obyvatel i v dnešní době stále spíše klesající. Svojí krásou totiž předčí Chlum-Korouhvice i kdejaká známá turistická centra.
