Článek
První den s novorozeným bráškou začal klidně – alespoň podle mé představy. Ale pro osmiletou Aničku a šestiletého Tomáše to byl start sourozenecké války. A tchán? Ten si vzal roli „generála taktického oddělení“.
U snídaně Anička šeptala: „Maminko, dneska já dostanu prvních pět minut s tebou.“
Tomáš se ušklíbl: „Ha! Mně tchán poradí, jak vyhrát.“
Tchán přikývl: „Přesně, synku! Ukaž mamince, že jsi trpělivý a pozorný. Aničko, neustupuj, tohle je tvůj čas!“
Když jsem konečně posadila miminko na koleno, Anička se připlížila a položila mi ruku na rameno. „Maminko, koukej, co jsem namalovala!“
Tomáš podstrčil svůj hrad z kostek. „Podívej, jak je pevný!“
„Výborně, synku, ukaž jí sílu stavby!“ povzbuzoval tchán, zatímco já stála uprostřed chaosu a snažila se zvládnout všechny tři děti.
Když jsem se naklonila k Aničce, Tomáš hlasitě zakřičel: „Ale já jsem taky tady!“
„Správně, synku, nezapomeň na svůj čas!“ ozval se tchán a přitom Aničce pokynul: „Neztrácej svou výhodu, ale ukaž soucit. To je klíč k vítězství.“
Humorné okamžiky střídaly dramatické. Když miminko plakalo, Anička a Tomáš okamžitě běželi zkontrolovat, a tchán je vedl: „Anči, ty uklidníš hlasem, Tomáši, ty ruku na záda, já budu koordinovat – musíme maximalizovat rodičovskou pozornost!“
Během dvou dnů tchán přišel s „vojenskou taktikou“ střídaní pozornosti. „Synku, teď přenech Aničce první minutu, a pak vybuchni úsměvem. Úsměv je tvoje tajná zbraň.“
Anička si stěžovala: „Ale on zase využívá každou minutu!“
„To je součást strategie, drahoušku,“ ušklíbl se tchán. „Ve válce o lásku rodičů se nepočítá jen čas, ale i kvalita!“
Nejkomičtější scéna nastala, když Tomáš napodoboval draka, Anička dramaticky vyprávěla příběh o princezně, a tchán stál mezi nimi a hlasitě komentoval: „Ano, dobře, synku, ukaž sílu draka! Aničko, dramaticky, ale nezapomeň na úsměv – maminka musí vidět obě strany konfliktu!“
Miminko se mezitím spokojeně smálo, jako by říkalo: „Tohle je moje show, kluci, držte si své strategie!“
Během prvního týdne se ukázalo, že humor a dramatická taktika tchána občas situaci ulehčily, ale častěji ji ještě zvyšovaly. Například při koupání: Anička se snažila držet ručník a pozornost maminky, Tomáš stavěl kolem vany „obranný hrad“ z hraček, a tchán komentoval: „Výborně! Obranný hrad je klíč k vítězství – a přitom nikoho neuhodit, taktická disciplína!“
Jedna nejpamátnější situace byla, když se všichni snažili uspokojit potřeby miminka najednou. Anička držela dudlík, Tomáš mluvil uklidňujícím hlasem, tchán stál vedle a prováděl komentář: „Správně, děti, teď koordinace rukou a úsměvů – a teď rychlá výměna role! Pokud maminka odvede pozornost, musíme použít tajnou zbraň: objetí!“
A já? Já se jen smála a uvědomila si, že rodinná „bitva o lásku“ nikdy nebyla tak zábavná a dramatická zároveň.
Po dvou týdnech sourozenci našli rovnováhu. Tchán občas stále nabízel své „taktické rady“, ale děti se naučily střídat a užívat si každý moment s rodiči i s miminkem. Ačkoliv drobné bitvy občas vznikly, většinou končily smíchem a objetím.
První týdny s novorozeným ukázaly, že sourozenecké napětí je kombinací humoru, soutěživosti a lásky. A tchán? Ten si už jen tiše mnul ruce a spokojeně sledoval, jak jeho „vojenské taktiky“ učí děti koordinovat, soutěžit a zároveň se smát.
Nakonec jsem si uvědomila, že rodina je jako malé království: každý chce být králem chvíli, ale hlavní je, aby všichni byli šťastní. A s Aničkou, Tomášem, malým bráškou a tchánem-vůdcem „bitvy o lásku“ vím, že i nejsložitější sourozenecké války mohou být dramatické, humorné a plné lásky.
