Článek
Měděná Lhota zažila v sobotu ráno drama, které si bude pamatovat ještě hodně dlouho. Paní Jarmila Zlámalová, majitelka místní masny „U Veselého Jelítka“, otevřela obchod a zjistila, že z pultu zmizela čerstvá várka buřtů. Nebyly to ledajaké buřty – šlo o Mistrovy Šampionky, dvakrát uzené a jemně kořeněné, chloubu sobotního trhu a pýchu celé obce.
„Tohle nejsou obyčejné buřty, to je kus našeho srdce,“ řekla rozčilená Zlámalová novinám, zatímco si utírala ruce do zástěry. Není divu, že zpráva o ztrátě se rychle roznesla po vsi. Během pár minut u masny postávalo půl města a začaly padat první spekulace.
Na místo dorazil detektiv Jaroslav Zahradník, který už v minulosti řešil několik zvláštních případů – od krádeže traktorových pneumatik až po tajemné zmizení krojových bot z místního spolku. Tentokrát ale stál před úkolem, který měl výrazně česnekovější nádech. „Motiv a příležitost – to je základ. A tady měl motiv každý, kdo má rád maso,“ poznamenal detektiv při pohledu na rozrušený dav před masnou.
Prvním podezřelým se stal řeznický učeň Bohumil Cukrovarník, který byl známý svou slabostí pro ochutnávky. Tvrdil, že v době zmizení buřtů škrábal škvarky, ale nikdo mu to nemohl potvrdit. Minulost měl lehce „mastnou“ – byl už přistižen, jak nenápadně ukusuje jitrnici, když si myslel, že se nikdo nedívá. Tentokrát ale důkaz chyběl a kapsy měl prázdné.
Další na seznamu byla paní Milada Švestková, která se kolem masny podezřele potloukala od časného rána. Tvrdila, že šla venčit psa, ačkoli žádného psa nevlastní. Když jí to detektiv připomněl, jen mávla rukou a řekla, že se „šla prostě projít“. Kabelka byla čistá, ruce bez mastnoty a dech – kupodivu – bez česneku.
Podezření na chvíli padlo také na Tondy „Puntíka“ Kováře, místního výtržníka, který byl přistižen s naducanou bundou. „To je můj míč,“ tvrdil. A opravdu – v bundě se našel fotbalový míč, nikoli buřty.
Vyšetřování začínalo vypadat beznadějně. Až do chvíle, kdy si detektiv všiml něčeho zvláštního. Od pultu vedla sotva znatelná mastná cestička. Leskla se jako drobný důkazní poklad, který směřoval k malým zadním dvířkům.
Detektiv je otevřel – a tam seděl pes Ralf, kříženec neurčitého původu, zato s obrovským apetitem. Před sebou měl prázdný provaz od buřtů a výraz psa, který by nejraději řekl: „Já nic, já muzikant.“ Paní Zlámalová na místě ztuhla. „To snad ne… Ralfe!“ vykřikla. Pes však jen zavrtěl ocasem a olízl si čumák.
Detektiv Zahradník zůstal klidný. „V kriminalistice se říká, že když slyšíte dusot kopyt, myslete na koně, ne na zebry. Tady jsme měli psa… a hodně hladového.“
Případ byl uzavřen jako „incident domácího mazlíčka“. Ralf dostal přísnou dietu, která vydržela celé dva dny, než mu paní Zlámalová podstrčila párek „na usmířenou“. Od té doby je masna zamčená pevněji než místní pokladna a Ralf se stal legendou. V hospodě se dnes vypráví: „Pamatujete na Ralfa a ty buřty? Ten pes měl lepší plán než půlka zlodějů z Prahy.“
