Článek
Všechno začalo jako z pohádky. Slunce svítilo, kostel byl plný květin, všichni vypadali slavnostně a nálada se nesla v duchu, že tohle bude svatba roku. Nevěsta zářila v bílých šatech, ženich měl výraz šťastného člověka a hosté se těšili na hostinu. Prostě idylka.
Tchán, který je známý svou živostí a potřebou být vždycky středem pozornosti, se od začátku činil. Při obřadu hlasitě štkal, při focení vtipkoval a při přesunu do sálu se nabízel, že ponese dort, což mu bylo naštěstí zakázáno. Když se rozlévalo víno na přípitek, s jiskrou v oku prohlásil: „Tohle bude velký den!“ a zdvihl skleničku trochu výš, než bylo nutné.
První přípitek dopadl dobře. Druhý už o něco hůř – polovinu vína vylil na stůl. Všichni se smáli a mávli nad tím rukou. Jenže pak přišel okamžik, na který nikdo nezapomene. Nevěsta, nádherně upravená, si šla přiťuknout se svým novým tchánem. Ten, plný emocí a patrně i prvních deci, udělal osudovou chybu: v návalu dojetí ji chtěl zároveň obejmout.
Pohyb, který měl být něžný, skončil jako katastrofa. Sklenice se převrhla, červené víno se rozlilo přímo na bílé svatební šaty. Ne jen pár kapek – pořádná skvrna, přímo doprostřed, jako cíl terče. V sále to zahučelo. Atmosféra se změnila během vteřiny.
Nevěsta ztuhla. Její úsměv se zastavil na půl cesty. Ženich zbledl a všichni hosté včetně fotografa drželi dech. Někdo u stolu dokonce zašeptal: „Tohle je znamení.“ Tchán se okamžitě snažil situaci zachránit. „Ale to nic není! To se vypere! Vždyť to je jen malá nehoda!“ Jenže když se snažil víno setřít ubrouskem, skvrnu jen rozetřel a zvětšil.
Tchýně se chytala za hlavu, družičky hledaly vodu a soda bikarbona se stala nejžádanější komoditou v sále. Atmosféra připomínala spíš krizový štáb než veselku. Nevěsta měla slzy na krajíčku, ženich střídavě utěšoval ji a vražedně se díval na svého otce.
A pak přišel zlom. Jeden z kamarádů ženicha, který měl už trochu upito, zvedl sklenici a zahlásil: „No tak, lidi, přece se kvůli fleku na šatech nebudeme tvářit, že je konec světa! To je znamení, že manželství bude mít šťávu!“ A začal tleskat. Přidali se další, až se sál znovu rozesmál.
Nevěsta, která měla smysl pro humor, nakonec odhodila zoufalství a prohlásila: „Tak dobře, aspoň budu mít originální šaty, žádná jiná nevěsta je mít nebude!“ Smích prolomil napětí a krize byla zažehnána. Tchán si oddechl a okamžitě si nalil další sklenici – tentokrát piva, protože „to je bezpečnější“.
Zbytek večera se z toho stal running joke. Každý host se při tanci snažil vyhnout nevěstiným šatům, aby „nepřidal nový vzor“. Fotograf dokonce pořídil speciální sérii fotek s názvem „Víno a láska“, kde nevěsta pózovala s flekem jako s módním doplňkem.
Na konci večera už všichni brali trapas jako největší zážitek svatby. Dokonce i ženich se přiznal, že si chvíli myslel, že jeho otec zničil celý den, ale nakonec uznal, že „na tuhle historku budeme vyprávět ještě vnoučatům“. Tchán, který se mezitím stal hrdinou i viníkem večera, prohlásil: „Každá svatba potřebuje svůj moment. Já jsem vám ho zařídil. Nemáte zač.“
A tak to celé skončilo smíchem, tancem a vínem – tentokrát už v bezpečných sklenicích. Jen nevěsta měla jasno: šaty si nechá schovat. Ne jako vzpomínku na nehodu, ale jako důkaz, že i ta největší pohroma se může proměnit v legendu.
