Článek
Bylo to jedno z těch odpolední, kdy jsem se rozhodla udělat doma pořádek a zbavit se věcí, které už nepotřebuji. Kočárek, který jsme kdysi koupili pro miminko a dnes stál zaprášený v koutě, byl na prvním místě. Rozhodla jsem se ho prodat přes internetový inzerát. Popis byl jednoduchý: „Skvělý kočárek, málo používaný, včetně pláštěnky a nánožníku.“ Přidala jsem pár fotek, napsala cenu a čekala, až někdo zabere.
Za pár hodin přišla první zpráva od paní, která se jevila jako ideální kupující. Pěkná slušná komunikace, žádné zvláštní požadavky, jen rychle domluvit předání. Dohodly jsme se na místě, času a já si říkala, že tohle bude pohoda.
A pak přišla ta fotografie.
Kupující mi ji poslala s textem: „Podívejte se, jaký dárek jsem dnes připravila pro svého psa.“
Na první pohled mi ztuhla krev. Na fotce byl můj kočárek – ale ne tak, jak jsem ho prodávala. Kočárek byl vystlaný množstvím plyšových hraček, záclona visela jako malé divadelní jeviště a uprostřed seděl obrovský buldoček s výrazem, že je králem světa.
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Myslela jsem, že tohle není možné. Chvíli jsem jen zírala na mobil a přemýšlela, jestli se mám smát nebo brečet. Fotka měla dokonalou kompozici: kočárek obklopený všemi plyšáky, pes sedící vzpřímeně, jako by čekal na módní přehlídku, a nahoře nápis „Nový luxusní pelíšek pro mého miláčka“.
Když mi došlo, že to myslí vážně, začala jsem se smát tak, že mi slzy tekly. To byla situace, kterou si nepředstavíte ani v nejdivočejší fantazii. Představa mého kdysi „praktického kočárku“ přeměněného v psí palác byla prostě geniální.
Než jsem stihla cokoliv napsat, přišla další zpráva: „Takže kočárek je koupený, nebo si ho mám vyzvednout jako sbírkový exponát?“
V tu chvíli jsem se musela od smíchu opřít o stěnu. Přiznávám, že jsem chvíli přemýšlela, jestli si neudělat fotku a neukázat ji rodině. Byl to moment, který se prostě nedá zapomenout.
Nakonec jsme se domluvily – kočárek přešel do rukou nové majitelky, a já s ním získala nejen peníze, ale i jedinečný zážitek. Když jsem si později vyprávěla příhodu s kamarádkou, která měla miminko o dva roky mladší než já, málem jsme se obě ulehaly smíchy.
A samozřejmě, z téhle situace se stal rodinný vtip. Když někdo doma zmíní „kočárek“, okamžitě se objeví poznámka: „Doufám, že se na něm nesedí pes.“
Když se nad tím zamyslím, celé to má vlastně i ponaučení. Nikdy nevíte, jak se věci, které prodáváte, dostanou k novým majitelům. Co pro vás bylo jen nepotřebný kus vybavení, se může stát základem pro kreativní nebo naprosto šílený projekt někoho jiného. A svět je díky tomu trochu vtipnější.
A tak můj kdysi obyčejný kočárek skončil jako psí hrad, s panem buldočkem na trůně a armádou plyšových vojáků okolo. A já? Já si uvědomila, že někdy stačí jen jeden inzerát a jeden mail, aby vám den úplně změnil náladu.
Od té doby, kdykoliv vidím inzerát na prodej kočárku, automaticky se usmívám a představuji si, kdo ho koupí a jaké nečekané využití najde. A kupující? Ta paní se stala hrdinkou rodinných historek, a já mám navždy v paměti tu legendární fotku, která mi vyrazila dech a připomněla, že svět je někdy tak neuvěřitelně bláznivý, že se z něj člověk musí smát.
