Článek
Večeře v Chorvatsku měla být příjemným zakončením dne. Po dni stráveném u moře jsme si vybrali malou restauraci na nábřeží. Nebylo to nic luxusního, ale měla svůj šarm – dřevěné stoly, vůni grilovaných ryb a zvuk vln v pozadí.
Objednali jsme si bez velkého přemýšlení. Trochu ryby, trochu mořských plodů, láhev místního vína. Atmosféra byla uvolněná, obsluha příjemná. Prostě prázdninová pohoda, kdy neřešíte čas ani detaily.
Když přišel účet, podívali jsme se na něj jen letmo. Částka byla o něco vyšší, než jsme čekali, ale připsali jsme to vínu a několika přílohám navíc. Neřešili jsme drobnosti. Zaplatili jsme kartou, poděkovali a vydali se zpátky na apartmán.
Cestou jsme se ještě smáli tomu, jak málo během dovolené hlídáme ceny. Doma by nás podobná položka zvedla ze židle, ale na dovolené má člověk tendenci mávnout rukou.
Jenže asi o hodinu později zazvonil telefon. Na displeji se objevilo neznámé číslo. Na druhém konci se ozval anglicky mluvící hlas, který se představil jako policie. V první chvíli jsem si myslela, že jde o omyl.
Policista vysvětlil, že v restauraci došlo k záměně účtů. Ten, který jsme zaplatili, nepatřil nám, ale jiné skupině hostů. A rozdíl v částce nebyl zanedbatelný.
Chvíli jsme si vyměňovali zmatené pohledy. Jak se to vůbec mohlo stát? Účet jsme dostali od číšníka, normálně ho zaplatili. Bylo to tak automatické, že nás ani nenapadlo kontrolovat položky.
Policista nás požádal, abychom se vrátili do restaurace. Nebylo to příjemné. Představa, že přijdeme zpátky a všichni hosté nás budou sledovat, jak řešíme účet s policií, nebyla zrovna lákavá. Ale co jsme mohli dělat?
Když jsme dorazili, restaurace byla klidná. Číšník vypadal nervózně. Vysvětloval, že účet našeho stolu omylem předal jiné skupině a nám donesl jejich. Ti druzí odešli, aniž by si všimli chyby. Rozdíl v částce byl takový, že se rozhodli obrátit na policii, aby se chyba napravila.
Celá situace byla absurdní. Stáli jsme tam, snažili se vysvětlit, že jsme opravdu nic neudělali úmyslně. Policisté byli profesionální, ale bylo cítit, že jde o trapnou chybu, kterou chtějí rychle vyřešit.
Nakonec jsme zaplatili náš správný účet, ten původní byl stornován. Restaurace se omluvila a nabídla nám dezert zdarma. Bylo to milé gesto, i když v tu chvíli jsme dezert nechali nedotčený. Byli jsme příliš unavení z celé té komedie.
Cestou zpátky jsme přemýšleli, jak snadno se na dovolené může obyčejný večer proměnit v malou detektivku. Nešlo o peníze, ale o ten pocit, když vám zazvoní telefon a na druhém konci je policie. Najednou se cítíte provinile, i když jste nic neudělali.
Druhý den jsme si z toho už dokázali dělat legraci. Představa, že jsme „ti turisté s falešným účtem“, nám připadala skoro filmová. A vlastně jsme byli rádi, že vše skončilo bez komplikací.
Celá zkušenost byla připomínkou, že na cestách se vyplatí dávat pozor i na maličkosti. Ne proto, že by člověk čekal problémy, ale protože chyby se stávají a jejich řešení může být nepříjemné.
Dnes už ten příběh vyprávíme přátelům jako kuriózní zážitek z Chorvatska. A vždycky končíme větou: „Od té doby si účty kontrolujeme dvakrát.“
