Článek
Pěkně jedna po druhé. Klíma, Ewerton, Kubala, Frýďa a Chaly. Vím, že spousta lidí ten zápas obrečela, nebyl jsem výjimka. Smutné tváře se ploužily městem ještě několik dalších dní. Ale ze hry a atmosféry jsem v ten srpnový čtvrtek nasákl přesvědčení, že se o budoucnost nemusíme strachovat. S odstupem času se pro mě osobně vypadnutí s Kodaní stalo zlomovým momentem, který Baník odrazil vstříc nejlepší sezoně vůbec.
Ani následná prohra na Slovácku neznamenala vůbec nic. Konečně! Konečně jsem viděl, že i s Pavlem Hapalem na lavičce mi Baník dokáže pravidelně nabízet to, co chce každý fanda od svého klubu vidět. Možná to znělo jako rýpnutí a určitě jsem se v minulosti do trenéra párkrát strefil, ale jsem za něj rád. Je důkazem a stvrzením toho, že dlouhodobá práce se prostě vyplácí. Jeho slova o tom, že chce konečně porazit někoho tým z top trojky, orámovala krásnou pozitivní bilanci se Spartou a Plzní! Porazit Spartu ne jednou, ale dokonce dvakrát? To se nepodařilo ani Látalům, Bolfům, Heinzům a nejmenovaným blonďáčkům ve slavných letech 2003 a 2004.
To nejlepší
A nepovedlo se to ani Neuwirthům, Galáskům, Lukešům, Svěrkošům a Otepkům pod vedením pana Večeři. Vítězství doma na Bazalech 2:0 považuju společně s tím letošním venkovním za vrcholné výkony FCB v zápasech s ACS. To bylo mimochodem období, kdy Baník v předkolech Evropy mačkal tým, jakým byl tehdy Spartak Moskva.
Nic nesvedli ani Gregušové, Holzerové a Baránkové pod Martinem Svědíkem a dokonce ani sám Král Milan Baroš neporazil Spartu víc než jednou v sezoně! Samozřejmě se hrálo jiným formátem, ale dvě šance na to vždycky byly 😉 A to ani nemluvím o tom, že nebýt nešťastného semifinále MOL Cupu, mohlo být ještě veseleji.
Václavova neuvěřitelná desetiletka
Důvodů, proč Baník pochválit, je ale mnohem víc. Nejsou to jen výsledky a hra áčka. Baník se v závěru první dekády vlády Václava Brabce skokově posunul úplně ve všem. Klub je díky bohu, na míle daleko od toho kde byl dokonce i před třemi, čtyřmi lety, natož od klinické smrti, ze které začal rodilý Havířovák klub v lednu 2016 pomalu probouzet. A skoro po deseti letech tvrdé práce se sešlo dohromady tolik radostných událostí, co nepamatuju od doby, kdy jsem sám propadnul „naší modrobílé věci.“
Funguje mládež. Kdo má možnost chodit sledovat juniorky nebo dorost, má radost. Veškeré práci, jaká za tím stojí už od žákovských kategorií, teď nasadila korunu U19. Ale viditelné jsou úspěchy i mladších ročníků. Sedmnáctka v minulosti skvěle reprezentovala v zápasech s evropskou špičkou, letos je v Celostátní fotbalové lize dorostu U17 pátá a má možnost se ještě o jednu příčku posunout. To vše při konkurenci pražských S.
Za úspěch se musí považovat i záchrana druholigového béčka. Osobně jsem si myslel na lepší umístění a troufnu si tvrdit, že na hřišti rezerva nepatřila mezi nejhorší. Je ale pravda, že některé hratelné zápasy se prostě nezvládly. Pozitivum je, že si záchranu ukopali sami hráči rezervy a výpomoc z áčka byla minimální. Dokonce se na jaře v nominacích Josefa Dvorníka objevovali právě i kluci z dorostu.
Další úspěch tkví v posunu ženského a dívčího fotbalu. Ženám se relativně suverénně podařil návrat mezi českou elitu. Nevěnovala se tomu zase taková pozornost, ale před týmem s věkovým průměrem 20,5 let je na místě smeknout. Nemělo by zapadnout ani to, že v rámci akademie fungují i dívčí oddíly, o tom jsme si před x lety mohli nechat jen zdát. Mladší žákyně WU13 letos taky zvedly pohár. Wow!
Komunikace s fanoušky je základ
Velkou kapitolou a další věcí, kterou klub především v letošní sezóně zvládl, respektive posunul o level výš, je komunikace a marketing směrem ven. Ať už to bylo stylové představení dresů, #demrubat nebo tvorba pozápasových videí, jsem si jistý, že to fanoušky chytlo. Ale nezůstalo jen u toho, po celou sezónu se něco dělo. Tramvaj, karta fanouška u nejmenované banky, teď appka Chachar Pass. Tu provází trochu porodní bolesti, velkou radost z ní neměli hlavně dlouhodobí permanentkáři, ale i to klub dokázal odkomunikovat. Povězme si, že v Evropě jsou tyhle projekty nejsou ničím výjimečným, no tuzemský konzervativní fanoušek možná neumí, možná ani nechce vnímat, že se jedná o snahu klubu být mu blíž. Ale i tak už se řeší jak i těm nejortodoxnějším skalním vyjít vstříc.
Bazaly už nejsou snem
Tím nejdůležitějším výstupem z letošní sezóny jsou ale Nové Bazaly! Kdo nezažil ty staré, určitě o nich aspoň slyšel z vyprávění tátů nebo dědů. Kdybyste se v Ostravě zeptali 100 lidí, kam Baník patří, dostanete 200 jasných odpovědí, že na Slezsko. Na Bazaly. Dneska se má věc tak, že je podepsáno memorandum s městem, FAČR a dalšími subjekty o společném zájmu na tom, aby na Bazalech v blízké budoucnosti vyrostla nová dominanta Ostravy. Předběžné nástřely dokončení stadionu se pohybují kolem let 2029 nebo 2030, což je vzhledem k době strávené ve vyhnanství (městském stadionu ve Vítkovicích) vlastně zanedbatelná doba. Pokud se moderní arény dočkáme, bude třeba Václavu Brabcovi postavit sochu na počest odkazu jeho úspěšné, a snad i co nejdelší éry v Baníku. Jehož součástí bude i letošní, prozatím nejlepší sezóna ever! Už se nemůžu dočkat té další. Užijte si léto a přestupák, vidíme se v ročníku 2025/26.
Autor textu: Vojtěch Ignác
Zdroj: fcb.cz
