Bez překvapení! Fotbalová velmoc Faerských ostrovů potvrdila roli favorita

Většina domácích hráčů tak naštěstí nebude brzdit ekonomiku a služby ostrova – panovala obava, že ve svých zaměstnáních neodvedou v pondělí pro své zaměstnavatele stoprocentní výkon, ale volejte třikrát sláva! V městech jako Tórshavn, Miðvágur nebo Runavík půjdou elektrikáři, tesaři, prodejci nábytku nebo aut do práce. Sick days se ruší.

Pojďme si trochu přiblížit, jak jsme podlehli zmíněné fotbalové velmoci. Na ostrovech se pase více ovcí než je obyvatel – zhruba 70 tisíc ovcí. Uznejte sami, to už je celkem hodně ovcí. Naše obrana působila, jako by měla na starosti právě všechny tyto ovce do jedné. Domluva Martina Vitíka s Matějem Kovářem byla podobná jako dvou řidičů při nehodě, z nichž ani jeden nemá platné pojištění.

Naši fotbalisté až do 78. minuty naplno plnili taktiku, kterou jim naordinovali ti nejaktivnější členové fanklubu defenzivního fotbalu, pak bohužel Adam Karabec pokazil instrukce a hned z toho byl gól. Věřím, že většina z vás tomu snad ani nemohla uvěřit – odvézt si bod z Faerských ostrovů, to se nepoštěstí jen tak každému. Jen si to řekněte potichu pro sebe: „Bod z Faerských ostrovů.“ Já vím, jak bláznivě to zní. Možná jsem byl v těchto minutách zápasu naivní, ale neberte mi to – chtěl jsem věřit.

Zpátky na zem mě vrátila hvězda klubu Aarhus Fremad Martin Agnarsson, který naplno ukázal, proč obléká dres zrovna tohoto velkoklubu. Stačilo mu pár vteřin na hřišti a definitivně přiklonil misku vah na domácí stranu. Jednoduché, efektivní, smrtící – tak, jak se čekalo.

Trenér domácích Eyðun Klakstein, původní profesí novinář a autor detektivních románů, tak dostal další námět na knihu. Možná by se Ivan Hašek mohl inspirovat a také začít psát literaturu – konec konců jeho příjmení ho k tomu snad i předurčuje. Dokážu si představit tituly jako „Zrádce národa v Měštci Králové“, „Trampoty pana Ivana“ (autobiografie), „Aféra s Vitíkem a jiné povídky“, „Dobrý fotbalista Karabec v reprezentačním zajetí“, „Utrpení pana Nedvěda“ a podobně.

Co říci? Je toho šíleně moc a vlastně hodně málo. Když pominu ironii a sarkasmus – Faerské ostrovy ukázaly, že fotbal není o počtu obyvatel, ale o srdci a touze. Naši hráči řešili, jestli je umělá tráva dost umělá a podobné blbosti, Faeřané prostě hráli fotbal – fotbal, který přinesl jednu z největších ostud naší reprezentace. Tento výkon je, jako byste na Stodolní ulici kolem druhé ráno se šálou Sparty plivli Milanu Barošovi do obličeje – prostě něco, co normálně neuděláte a co má fatální následky. Člověk si při těchto výkonech jen posteskne nad otočkou proti Holandsku z nula dva na konečných tři dva na mistrovství Evropy z roku 2004.

Je zřejmé, že je čas na změnu. Vzpomínky na zlaté časy jsou hezké, ale žít jen z nich nejde – to není udržitelné ani v Lize národů. Doufám, že jak jsme psali už mnohokrát, konečně přijde mladý trenér nezatížený starými strukturami, někdo, kdo vnese tolik potřebný nový vítr.

A možná by si měl vzít příklad právě z Faerských ostrovů – tam vítr fouká pořád, a jak vidíme, docela jim to pomáhá.

Autor textu: Josef Volejník