Bída a zmar na Letné. Bezkrevný výkon bez špetky nápadu způsobil prohru Sparty s Jabloncem

Po naprosto bezkrevném výkonu ale „železná“ Sparta padla 1:3 a vidina lepšího umístění v tabulce se jí vzdaluje.

Naopak ze spodu na ní útočí právě Jablonec, který si připsal pátou výhru v řadě a na svého nedělního soupeře ztrácí hratelných pět bodů. Zvlášť poté, co Spartu v příštím zápase čeká derby na Slavii, se šance Jablonce jeví jako velmi reálné. Ten totiž v dalším kole nadstavby hostí šestou Olomouc.

Prohra Plzně a ztráta Baníku by jednoho namotivovala, ale to co předváděli letenští, to byla bída s nouzí. Využití zaváhání soupeřů jako by bylo hráčům zcela jedno. Jako kdyby hráči byli myšlenkami na dovolené. Snad každému běželo v hlavě jediné, ať už ta sezóna skončí. A v zápase proti Jablonci to nebylo rozhodně jen v hlavách hráčů.

Na naprosto bezkrevný výkon bez špetky nápadu a nadšení nemohli koukat ani fanoušci na stadionu, kteří nejednou na své vlastní hráče začali pískat. A není se čemu divit. Spartě chybělo úplně všechno. Kam se poděl jakýkoliv náznak touhy vítězit? Kde byli hráči peroucí se za Spartu, jejíž znak nosí na srdci?

Po nádherné Priskeho éře se letenští vrací mílovými kroky do dob Stramaccioniho, která byla tak charakteristická právě nezájmem jednotlivých hráčů. Ti byli jako žoldáci, kteří přišli na hřiště odvést svou práci, ale nedali do ní byť malého kousku srdce. Tohle není Sparta, jakou ji známe a jakou si ji fanoušci přejí. Razantní zásah do kádru už je nutností, a to na všech postech. I na tom trenérském.

Jediným hráčem, který skutečně bojoval na hřišti za Spartu, byl Lukáš Haraslín. Až se divím, že ho ten fotbal ještě baví, když má kolem sebe deset dalších lidí, kterým je osud „jejich“ týmu u míst kam slunce nesvítí. Zhrzený Vitík je stínem toho výborného obránce, který byl v minulé sezóně. Chtějící odchodu Kaan Kairinen ztratil jakoukoliv jiskru. Panák neunáší břímě kapitánské pásky.

Když vedle těchto „psychicky slabých jedinců“ postavíte kopyta, která jsou pro rozpočet Sparty přítěží, vznikne kočkopes, kterým se letenští prezentují celou sezónu. Olatunji není schopný podržet balón či přesně nahrát. Krasniqimu dělá problém míč u nohy. Rádoby talent Suchomel pomalu dosahuje kvalit Tomáše Wiesnera. Cobbaut hraje tvrdě, ale takticky mu to zrovna moc nejde a Laci běhá po hřišti jako splašená veverka shánějíce svůj oříšek, který nenachází.

Klobouk dolů před Haraslínem, který v tomto panoptiku dokáže stále bojovat a rvát se jako pravý sparťan. V létě čeká letenské velká trabl. Haraslín si svými výkony říká o přestup a předržet ho, vystavila by Sparta sama sebe situaci, která vznikla u Vitíka, Birmančeviče nebo Preciada. Pustit ho znamená ale přijít o jediný diamant mezi zirkony. Ještě horší ale bude se zbavit zbývajících hráčů. Jen blázen by na hráče jako Vindahl dal nabídku.

Nejsem zastáncem Filipa Panáka na pozici kapitána od jeho počátku. Dlouho jsem však omlouval Larse Friise, který rozhodně nedostal materiál, ze kterého by mohl utvořit něco víc než náhodným výběrem poskládanou základní jedenáctku. Celou sezónou se však táhne pachuť toho, že trenér nedokáže pracovat ani s mentalitou hráčů.

Friisovi dny na lavičce Sparty se zdají být sečteny, což už jsme se v týdnu mohli dočíst mnohokrát. Spekuluje se nad dalším zahraničním trenérem, což je správně, protože točit neustále dokola dvacet českých rádoby trenérů je nesmysl, který se s námi táhne dvacet třicet let. Možná by ale bylo na čase udělat změnu ještě před finále MOL Cupu, protože právě Lars Friis působí dojmem člověka, který naprosto rezignoval snad nejvíce.

A pokud se vrátíme k Filipovi Panákovi, tady musí přijít jednoznačně odebrání kapitánské pásky. Kapitánem musí být člověk, který strhne mužstvo. Tyhle hráče si Sparta v létě prodala, a tak došlo na „hodného kluka“ Panáka. Jestliže ale kapitán nedokáže pomoci trenérovi srovnat ostatní na hřišti nebo sáhnout k ostřejšímu slovu, nemůže nosit kapitánskou pásku.

Sparťanům nezbývá než přežít utrpení posledních zápasů Chance Ligy a věřit v zázrak v poháru a přestavbu kádru v letní přestávce. O té ale při kvalitách sparťanského scoutingu musíme pochybovat. Z pohledu letenského fanouška nezbývá než křičet „pískej konec“.

Autor textu: Petr Vikuk