Bohemians mezi kladivem a kovadlinou: Liga se vzdaluje, nový stadion čeká

Stačí udělat v krátkosti rekapitulaci: Pardubice v posledním dni přestupového okna přivedly sedm nových hráčů a nyní přijdou další, Olomouc překonala své historické rekordy transferem Michala Berana za tři miliony eur, Liberec a Teplice mají nové majitele, kteří mají velké vize. O třech největších klubech republiky se ani bavit nemusíme – tam je situace v podstatě v jiném vesmíru oproti zbytku ligy. Už na začátku sezóny jsme mohli z úst trenéra pana Veselého slyšet toto: „Artis a Zbrojovka nabízejí hráčům mzdy, jaké před pár lety nedávala Slavia ani Sparta.“ Jinými slovy – buď to dáte vy, nebo hráč půjde do druhé ligy do Brna.

Nemusíme si nalhávat, že dnešní fotbal není o penězích – určitě je a víc než kdy jindy. A neobjevil jsem Ameriku, když řeknu, že tohle je jeden z největších handicapů Bohemky. Plus tu máme, dlouhodobou absenci moderního stadionu s odpovídajícím zázemím. Současný Ďolíček, ač plný atmosféry a tradice, kde lidé mají svoje rituály na věhlasném náměstíčku – to všechno vytváří v podstatě rodinnou atmosféru, kterou už málokde uvidíte. Ale proč by případní sponzoři vstoupili do klubu? Na stadionu není ani jeden skybox a ani VIP prostory, kde si vysocí manažeři můžou podebatovat o businessu a jako bonus, který nikde jinde nenajdou, se můžou dívat na nejpopulárnější sport planety.

Naštěstí klub představil plány na rekonstrukci Ďolíčku, který by měl být dokončen v roce 2030. Nový stadion nabídne vše, co od moderního stánku očekáváte. Kapacita kolem 8 500 míst nebude řadit stadion k těm největším v lize, ale rozhodně to bude něco, co celou organizaci bude moct posunout úplně „jinam“. Nebojím se říct, že až bude projekt dokončen, klub bude moci pokukovat po evropských pohárech. Praha je evropská metropole a sponzoři se budou hledat mnohem snadněji se zázemím, o kterém tu mluvím – o tom jsem přesvědčen.

Ale proč to píšu. Hlavní otázka nejen pro mě je, jestli se klub zvládne do toho magického roku 2030 udržet v lize. Ligové týmy se každý půl rok zlepší – o tom jsem v podstatě přesvědčen. Ve druhé lize navíc čekají dva brněnské kluby a ty, jakmile postoupí, se nebudou držet zpátky. Bohemku čeká v tomto směru velmi, opravdu velmi náročné období. Rozhodně klubu nehrozí nějaký krach nebo něco podobného, jako tomu bylo v minulosti, ale ztráta ligové příslušnosti, pokud vezmeme věci v komplexu, je bohužel pro organizaci realitou. Tým pana Veselého má nyní pět bodů na poslední Slovácko, ale tři porážky v řadě a hlavně odchody hráčů, které jsem zmínil, jsou pro mě znamením, že ani tato sezóna nebude pro klub, jehož dres oblékali legendy jako Panenka, Dobiáš, Borovička nebo Josef Jindřišek, ta z nejklidnějších.

A rok od roku to bude těžší. Darek Jakubowicz a spol. budou muset najít způsob, jak konkurovat klubům s výrazně většími rozpočty a zároveň pracovat na tom, aby stavba běžela, jak má. To jsou výzvy, kterým hrdý klub čelí a hlavně bude čelit. Ale věřím, že až se nový Ďolíček otevře, bude to pro klub jako znovuzrození. Do té doby musí „klokani“ dokázat, že i bez nejmodernějšího zázemí dokážou udržet krok s ligou miliardářů. Klub z Vršovic včetně jeho fanoušků už dokázal přežít i horší časy.

Autor textu: Josef Volejník