Bohemka se s míčem nemaže. Každá pátá přihrávka letí dlouhá

Téměř každou pátou přihrávku posílají dlouhou a důležitou roli v jejich plánu hraje téměř dvoumetrový Ladislav Almási. Takový přístup má svoji logiku, zatím jim ale nepřináší nadprůměrné množství šancí.

Nejde pouze o subjektivní dojem. Poměrně výrazný ligový extrém ukazují také data. Bohemians se v pěti zápasech pokusili o 1 565 přihrávek se 72% úspěšností. V obou metrikách se krčí na úplném konci ligy. V průměru tak Klokani zaznamenají 313 pokusů o přihrávku na zápas, z nichž 59,8 připadá na dlouhé míče.

Z těchto čísel vyplývá, že dlouhé přihrávky tvoří 19,1 % všech pasů Bohemians. Jde o druhý nejvyšší podíl v Chance Lize hned po Artisu Brno. Jednoduše řečeno – skoro každá pátá nahrávka Klokanů je dlouhá. Pro srovnání, dlouhé míče mají v jejich hře více než dvojnásobné zastoupení než u Sparty. Sparťané vyšlou dlouhou přibližně každou dvanáctou přihrávku, hráči Sigmy Olomouc pak zhruba každou desátou.

Jen pozor, 72% úspěšnost automaticky neznamená, že si hráči Bohemians neumějí přihrát. Nízké číslo do značné míry pramení právě ze zvoleného herního stylu. Dlouhá nahrávka je ze své podstaty rizikovější než přihrávka jednoho stopera druhému. Bohemians vědomě směňují jistotu na míči za šanci na rychlý přechod dopředu. Důvod, proč tak činí, měří téměř dva metry.

Bohemians volili podobný způsob hry už v minulých sezonách. Není proto náhoda, že v něm pokračují, když mají na hrotu 196 centimetrů vysokého Ladislava Almásiho. Z něj se stala klíčová postava celého systému. V dosavadním průběhu ligové sezony odehrál 445 minut ze 450 možných a právě on má za úkol svádět souboje o dlouhé míče. V pěti zápasech nasbíral 19 vyhraných vzdušných soubojů, což je druhý nejvyšší počet mezi útočníky Chance Ligy. O jeden více vyhrál pouze teplický Matěj Pulkrab.

Typický scénář rozehrávky Bohemians tak vypadá následovně: brankář nebo stoper má míč a místo postupné kombinace hledá dlouhou přihrávkou Almásiho. Slovenský útočník podstoupí vzdušný souboj, v nichž zatím drží úspěšnost 51,4 %. Ani prohraný souboj ale automaticky neznamená neúspěch celé akce. Už samotnou svou přítomností dostává Almási obránce pod tlak, může ho donutit k odkopu nebo vytvořit souboj o druhý míč, který následně získá některý z jeho spoluhráčů.

Pokud tedy Klokani po takové situaci získají míč o čtyřicet metrů výš, plán splnil svůj účel, přestože původní nahrávka může být ve statistikách vedena jako nepřesná. Almási navíc není jenom „hromosvodem“ dlouhých míčů. Ze šesti gólů Bohemky sám dva vstřelil. Právě produktivita útočníků přitom Klokany v minulém ročníku trápila. Yusuf sice rovněž vyhrával spoustu vzdušných soubojů, střelecky se ale trápil. A co jiného chtít po útočníkovi než góly?

Taktický styl Bohemians tedy při pohledu na složení kádru a roli Almásiho dává smysl. Jenže ofenzivní čísla zároveň ukazují, že přímočarý způsob hry zatím Klokanům nepřináší nadprůměrnou produkci. Ať už porovnáme počet střel, střel na bránu, velkých šancí nebo hodnotu očekávaných gólů, Bohemians se ve všech těchto metrikách pohybují mezi 10. a 13. místem. To ostatně přibližně odpovídá i jejich současnému postavení v ligové tabulce.

Zdá se přitom, že na rozdíl od minulých sezon není hlavním problémem zakončení. Bohemians si vytvořili šance v hodnotě 5,91 xG a vstřelili z nich šest gólů. Větší potíž představuje samotné vytváření nebezpečných situací. Klokani dosud zaznamenali 89 doteků v soupeřově pokutovém území, přičemž méně jich mají pouze tři ligové týmy. Vytvořili si také devět velkých šancí, což stačí na 12. místo v soutěži.

Dostat míč z vlastní třetiny k Almásimu je tedy jedna věc. Proměnit vyhraný souboj a následný zisk míče v situaci, která skutečně ohrozí soupeřovu branku, je věc druhá.

Nutno dodat, že Bohemians v tomto ročníku zatím poměrně slušně funguje defenziva. Klokani inkasovali šestkrát a dvakrát udrželi čisté konto. Soupeři proti nim sice vystřelili 79krát, pouze 17 pokusů ale mířilo mezi tři tyče. V tomto ohledu mají Bohemians pátý nejlepší výsledek v lize.

Pro neutrálního diváka tak nemusí být současná hra Klokanů zrovna atraktivní. Jenže fotbal se nehraje na počet přihrávek, ale na góly. A pokud má Bohemka v týmu téměř dvoumetrového útočníka, který patří ve vzduchu mezi nejlepší ligové hráče, dává smysl jeho přednosti využít. Proč si osmkrát přihrávat mezi stopery a záložníkem, když se jedním dlouhým míčem můžete dostat na soupeřovu polovinu?

Přímočarost zkrátka není problém. Problém nastává ve chvíli, kdy je neefektivní. Bohemka je zatím někde na půli cesty. Způsob, jakým dostávat míč dopředu, našla. Teď ještě potřebuje častěji proměňovat tyto situace ve skutečné nebezpečí před soupeřovou brankou.

Autor textu: Jan Lukacko

Zdroje statistických informací: livesport.cz, fotmob.com, chanceliga.cz