Budoucí brankářské hvězdy? Mihelak a Surovčík skvěle nahradili zraněné kolegy

Začneme tím jabloneckým, který svůj zápas odchytal už v sobotu. Slovinský čtyřiadvacetiletý gólman Klemen Mihelak přišel na sever Čech z tamní Mury již před začátkem minulé sezony. V ní odehrál 3 zápasy v ČFL za rezervu a většinu času proseděl na lavičce áčka. Posléze odchytal i nějaká přípravná či pohárová utkání, ale rozhodně to nevypadalo, že by se měl stát nějakou hvězdou.

Díky poranění lýtka sedmatřicetiletého Jana Hanuše dostal příležitost a chytil ji za pačesy. Ve čtyřech zápasech nepustil ani jeden gól a jeho výkony mají jednoznačně vzestupnou tendenci. Už v utkání s Pardubicemi zachytal skvěle, proti silné a nebezpečné Karviné to ovšem bylo ještě lepší.

Mihelak si ve zmiňovaném utkání připsal 8 brankářských zákroků. Číslo zachráněných gólů se zastavilo na 1,13. Vedle toho měl i deset přesných dlouhých přihrávek. Celkově byl jeho výkon prostě hodně povedený a nedokážu si momentálně představit, že by měl podstatně staršího Hanuše ještě pustit do brány. Tohle je jednoznačně budoucnost jablonecké svatyně, díky níž se může klub ze severu Čech udržet na vyšších příčkách tabulky.

Opomenout ovšem nesmíme ani dalšího brankáře, jehož příběh je ještě silnější. Jakub Surovčík to měl ve Spartě od začátku svého působení těžké. Přes jedničku áčka Petera Vindahla se díky důvěře v něj vloženou nemohl dostat. A když už dostal šanci v poháru, předvedl poměrně šílený kiks. Opět ovšem zaúřadovala shoda náhod.

Vindahl se totiž v zápase s Hradcem Králové zranil a pustil do brány právě věčného náhradníka. Ten už s východočeským klubem předvedl velice zajímavý výkon a připsal si několik skvělých zákroků. Hvězdná sláva ovšem na něj čekala především v utkání s velice silnou Plzní.

V něm jednoznačně svůj klub podržel a stal se nejlepším mužem týmu. Sparta byla po většinu zápasu tím horším celkem a právě Surovčík nakonec udržel pro letenské alespoň bod. Vedle zákroků ze hry byla jeho největší chvílí penalta, při níž vystihl směr a dokázal střelu Matěje Vydry vychytat. Pojďme si otevřeně říct, že se nejednalo o příliš povedený pokutový kop. Přesto při něm sparťanský brankář předvedl skvělou práci.

Jeho výkon určitě nebyl ani v jednom ze zápasů dokonalý. Našli bychom v nich několik špatných odkopů či nejistých věcí. Jenže se pořád bavíme o brankářovi, který byl zčistajasna hozen do vody, navíc proti jednomu z nejlepších týmů Česka. V tomto ohledu zvládl svou pozici na výbornou a v očích všech Sparťanů se stal velkým hrdinou.

Bohužel se ovšem obávám, že po návratu Petera Vindahla opět zamíří na lavičku. Jakýkoliv jiný krok by mě překvapil, přestože dánský gólman mě už rok a půl vůbec nepřesvědčuje o svých kvalitách. Důvěra v něj je ovšem až někdy přehnaně nesmyslná. Možná za ni může i stejná národnost s trenérem, jinak si to nedovedu představit.

Jestliže by ovšem Jakub Surovčík měl opět skončit na lavici náhradníků, raději bych se snažil získat si na konci sezony jiné angažmá. Jednoznačně by se našel velký počet prvoligových klubů, který by o něj stál. A Surovčík prostě potřebuje pravidelně chytat, získat větší důvěru nejen v sama sebe, ale především ji pocítit od trenérů. A ve Spartě si nejsem jistý, že je něco podobného reálné, přestože ho trenér Priske po utkání s Plzní chválil.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj statistických informací: Livesport