Bývalí hráči soupeře v utkání Plzně a Slavie. Jeden byl z formy, druhý provokoval, třetí rozhodl

Sestava Slavie možná mohla být pro někoho překvapivá. V bráně se po zranění objevil Jindřich Staněk, bývalý hráč Plzně. Ten díky zranění poměrně dlouho nehrál a během oné doby ho skvěle nahradil Jakub Markovič. Mnozí fanoušci klubu z Edenu by tak radši viděli na jeho pozici právě bývalého brankáře Baníku Ostrava.

V útoku potom nechyběl Tomáš Chorý, rovněž bývalý hráč Viktorky. I u něj se vlastně nevědělo, zda skutečně bude na hřišti. Po utkání s Arsenalem se mluvilo o zranění. Chorý navíc vstřelil před tímto zápasem gól naposledy v září do sítě Dukly. Mojmír Chytil oproti tomu vypadal, že se začíná dostávat do střelecké formy. Přednost ovšem dostal pro některé kontroverzní fotbalista.

Dva bývalý hráči Plzně, jen jednomu se ovšem nakonec zápas vyloženě povedl. Tomáš Chorý byl jednoznačně mužem zápasu a opět dokázal, jak umí být pro Slavii důležitý. Do sítě soupeře vstřelil dvě branky, připsal si dva úspěšné driblinky a bojoval ve 20 soubojích. To jsou samozřejmě skvělá čísla. Celkově byla jeho přítomnost na hřišti znát, i když plzeňští fanoušci ji samozřejmě nesli lehce nelibě.

Chorý je prostě pro Slavii momentálně strašně důležitý. I když nedává góly, dokáže vybojovat důležité souboje a třeba svým soupeřům na gól i nahrát. Ostatně stalo se tak třeba v pohárovém utkání ve Zlíně nebo doma proti Baníku Ostrava. Jeho přínos je prostě nezpochybnitelný, jen se musí vyvarovat určitých přešlapů.

Jindřich Staněk oproti tomu nevstoupil po zranění do zápasu příliš dobře. Rozhodně neměl úplně čisté svědomí při gólu z přímáku Ladry. Sice míč zřejmě viděl na poslední chvíli, ale přesto se nezachoval úplně ideálně. Ostatně jeho chybu potvrdil i trenér Trpišovský a jistě o ní ví i on sám.

Celkově ovšem v zápase nepůsobil úplně spolehlivě. Nakonec se sice s týmem radoval z vítězství, ale je otázkou, jestli by nebylo do takto těžkého zápasu lepší postavit rozchytaného Markoviče. Staněk mohl jít na plac po reprezentační pauze. Ostatně i někteří fanoušci už před zápasem hlásili, že by ho tam viděli raději.

Na druhé straně potom nastoupil třeba Lukáš Červ, který byl v minulosti součástí přestupu Jindřicha Staňka do Slavie. V sešívaném dresu debutoval, dlouhodobě se ovšem prosadit v Edenu nedokázal. Nejlepší léta naopak zažívá v Plzni, z níž se dokázal svými skvělými výkony probojovat až do České reprezentace.

V zápase proti Slavii vstřelil nekompromisní střelou jeden z gólů Plzně a celkově ho bylo na hřišti hodně vidět. Vedle gólu potom zejména díky jeho emocím. Byl to jednoznačně hlavní provokatér, který si nenechal utéct žádnou chvilku, aby si trochu rýpnul do soupeře. Někdy možná za mě až moc, vzhledem k tomu že se jedná o jeho bývalý klub.

Slavia jednoznačně patřila ke klubu, který se podílel na jeho vzestupu. Nějaký alespoň malinkatý respekt ovšem nevyjádřil. Naopak to vypadalo, že má za úkol vyvolávat nepokoje. Chápu, že to k fotbalu tak trochu patří. Zejména v podobné vypjatém a emotivním zápase. Ale tentokrát mi to přišlo až trochu moc.

Autor textu: Lukáš Loužecký