Článek
Naši redaktoři dostali za úkol vybrat tři své favority na cenu trenéra roku. Systém bodů je velmi jednoduchý: Trenér, který v hlasování jednotlivých redaktorů obsadil třetí místo, získal bod, druhý dva a první s logikou věci tři. Kdo se tedy stal nejlepším trenérem roku podle Magazínu Žongl?
3. místo – Jaroslav Veselý
Byl to právě on, kdo tým Bohemians dovedl po mnoha dekádách zpět do pohárové Evropy. Tým Klokanů v loňské sezóně působil velmi svěžím dojmem a dokázal pravidelně sbírat body. Výsledkem bylo pro „chudší“ z pražských klubů skvělé čtvrté místo. Bohužel v nové sezoně už na své výsledky Bohemians zdaleka nenavázali. Rychle se rozloučili s pohárovou Evropou a v lize se jim už také příliš nedaří. Problémy mají hlavně se střílením branek.
Daniel Dolejší
Jaroslav Veselý patřil zejména v minulé sezóně k trenérským kometám ligy, byť v letošním ročníku nejvyšší soutěže již zdaleka tak nezáří. Je to vcelku i pochopitelné. V předkolech evropských pohárů nad samotnými Bohemians zvítězili spíše než soupeř, nervozita a nezkušenost se samotnou soutěží.
Daniel Mohr
2. místo – Martin Svědík
Napsat, že zde figuruje za zásluhy, by bylo vůči Svědíkovi neuctivé, ale ve finále si to svou prací ve Slovácku obhájí. A já taky. Martina Svědíka nelze neocenit právě za dlouhodobou práci v Uherském Hradišti. Pořád dokáže z týmu kolem veteránů Petržely, Kadlece, Kalabišky udělat hladového vlčáka, který štěká na větší psy a mnohdy je umí pokousat. Kdekdo čeká, kdy Slovácko „konečně“ odpadne z elitní šestky, respektive čtyřky a ono furt ne a ne. Morava mu svědčí, ale nemůžu si pomoct, rád bych jej už viděl trochu dál.
Jan Klásek
Rukopis trenéra musí být v týmu vidět. Platí to i v době, kdy trenér v týmu působí, ale i v situaci, kdy už mužstvo opustil. Ze svého osobního pohledu vidím nejvýraznější rukopis od trenéra Slovácka, Martina Svědíka. V závěru uplynulé sezóny Slovácku sice těsně uprchly příčky zajišťující evropská předkola, ale málokdo si uvědomuje, jak náročnou sezónu klub měl. Rozpočtem a ani šířkou kádru nemá zdaleka takové možnosti jako pražské S. To se při účasti ve skupině Konferenční Ligy výrazně ukázalo. Takové množství zápasů nelze odehrát jen s jednou základní jedenáctkou, což se projevovalo i na horších výkonech v domácí soutěži. I proto konečné umístění je dobrým výsledkem, ačkoliv nezabezpečilo Evropu na další ročník. Trenér, který vede Slovácko již od roku 2018, i v této sezóně ukazuje své schopnosti.
Róbert Hložka
Vítěz – Brian Priske
Kdyby si Bohemians vedli během uplynulého podzimu o trošičku lépe, je tento odstavec o Jaroslavu Veselém. Jenže Klokani zatím nenavazují herně ani výsledkově na jarní část minulé sezony. Trenérem roku je tak pro mě „kormidelník“ Sparty Brian Priske. Sympatický Dán má enormní podíl na tom, že skomírající Sparta po devíti letech získala titul, transformovala svůj herní styl a sbírá výhru za výhrou. Kromě hřiště je navíc velmi úspěšný na přestupovém poli. To on si vyhlédl Asgera Sörensena, Petera Vindahla, Veljka Birmančeviče a další kvalitní hráče, kteří se podílí na úspěších Letenských.
Jan Lukacko
Po 9. letech dokázal se Spartou vyhrát titul, dovést ji do Evropské ligy a tam v těžké skupině postoupit do jarní části. Podařilo se mu to, co mnoha jeho předchůdcům ne – dal Spartě řád, systém, taktiku a vrátil tak Spartu zpět na špici českého fotbalu.
Petr Vikuk
Jméno, které mě napadlo na první dobrou v souvislosti s touto kategorií. Z pohledu nezaujatého fanouška je na první pohled viditelné, jaký kus práce ve Spartě odvedl. Na Letné díky němu mohli oprášit vitrínku s poháry, ale charismatický Dán nepolevuje a buduje silný a mentálně odolný tým, který zvládá těžké souboje doma i v Evropě. V kádru Sparty udělal pořádek, nastavil směr, a tak nějak celkově z ní máte úplně jiný dojem než celých deset let předtím, kdy se malátně plácala kolem vrcholu, ale nikdy ne na něm. V Česku aktuálně nevidím lepšího trenéra. Klobouk dolů.
Vojtěch Ignác
Poražení vítězové
Nutno podotknout, že v současné době by tuto anketu mohlo vyhrát daleko více tuzemských trenérů než kdy předtím. Záleží pouze na subjektivním pohledu jednotlivce. Ať už to je Jindřich Trpišovský, který již léta dělá z pražské Slavie postrach jak u nás, tak i v pohárové Evropě. Důkazem je letošní jízda evropskou ligou, kde ovládla skupinu před slavným AS Řím. Nebo například Radoslav Kováč, který se každoročně odepisované Pardubice snaží ze všech sil zachránit a daří se mu to. Navíc nejde cestou defenzivního fotbalu.
Dále můžeme zmínit i Miroslava Koubka. Trenérského matadora, který se svou Plzní předvedl letošní podzim spanilou jízdu Konferenční ligou. To ostatně nenechalo klidné ani zahraniční média a vysloužil si od nich přirovnání k takové legendě, jako je například Carlo Ancelotti.
