Článek
Naši redaktoři dostali za úkol vybrat tři své favority na cenu trenéra roku. Systém bodů je velmi jednoduchý: Hráč, který v hlasování jednotlivých redaktorů obsadil třetí místo, získal bod, druhý dva a první s logikou věci tři. Kdo se tedy stal nejlepším legionářem roku, tedy hráčem působícím mimo tuzemskou soutěž, podle Magazínu Žongl?
3. místo – Alex Král
Slávistický odchovanec i v této sezoně hraje o svou budoucnost. Jeho kontrakt ve Spartaku Moskva přerušený kvůli vojenské agresi končí v létě příštího roku. Alex Král stihl za krátkou dobu rozšířit českou kolonii v londýnském West Hamu, zažil sestupovou sezonu s německým Schalke 04 a momentálně předvádí své umění v Unionu Berlín. Především v první polovině podzimu mě slušné herní vytížení a podzim zakončil trefou do sítě Realu Madrid. Nyní však čeká jeho tým na jaře boj o záchranu a věřme v úspěšnější rozuzlení, než jaké českého záložníka potkalo v Gelsenkirchenu.
Jan Klásek
Většina příznivců, by do role nejlepšího legionáře, zřejmě Alexe Krála nepasovala. Pokud se však podíváme na rok 2023, tak zjistíme, že český záložník byl v rámci německé soutěže pravidelným členem základní sestavy jak Schalke, tak i v aktuální sezóně v dresu Unionu Berlín. Hráč nedává mnoho gólů a o přihrávkách se dá říci totéž. Jeho role na hřišti je však diametrálně odlišná, a tak je to pochopitelné. Král má navíc velkou nevýhodu v tom, že oba kluby, za které v daném roce působil, nezažívaly během jeho pobytu v týmu ideální období. Schalke sestoupilo a Union Berlín se po fantastické sezóně, díky které si zajistil účast ve skupině Ligy Mistrů, aktuálně nachází ve spodní části tabulky německé soutěže. Přesto však v případě obou klubů patřil k pilířům základní sestavy. Navíc zastával v rámci taktiky důležitou pozici. Měl důvěru v obou týmech, a i proto ho považuji za nejlepšího legionáře v roce 2023. Hráč, který se často do listiny střelců nezapisuje, si navíc nadělil předčasný vánoční dárek, v podobě gólu do sítě Realu Madrid, v rámci skupiny Ligy Mistrů.
Róbert Hložka
2. místo – Václav Černý
Těžko někoho vybírat, když většina českých fotbalistů v zahraničí zahřívá lavičku. Václav Černý se mi hodně líbil, pokud nastoupil za reprezentaci. Když dostal šanci v Twente, chopil se jí a za sezónu tam nastřílel 14 gólů. Solidní výsledek na to, že jde o záložníka. Ve Fortuna lize by měl šanci na krále střelců. Ve Wolfsburgu sice trochu pozadu, ale jedná se o velmi pracovitého hráče, který se nebojí jeden na jednoho. Svou pozici v základní sestavě si v brzké době rozhodně vybojuje.
Petr Vikuk
Jeho minulá sezóna by se dala označit jako životní. Svou pílí a pracovitostí se vypracoval v jednoho z nejlepších hráčů nizozemské Eredivisie. Vždyť i díky němu se Twente po dlouhé době podívalo do předkol evropských pohárů. Wolfsburg jako by byl pro české hráče zakletý. Pro hráče, jako je Černý, je potřeba pravidelná dávka hrací doby. Pokud se mu dostane, může se vyprofilovat v klíčového hráče i Wolfsburgu. V součtu s reprezentací dal zatím v této sezóně pět branek. Což rozhodně není špatné číslo, avšak na hráče jeho kvalit je to málo. Pokud se mu dostane času na hřišti, může ještě stále růst.
Daniel Mohr
Vítěz – Tomáš Souček
Hraje nejlepší ligu na světě a nastupuje pravidelně. Přestup Declana Rice do Arsenalu mu paradoxně pomohl. Rozvázal mu nohy a získal více volnosti směrem do ofenzivy. V nové sezoně začal opět střílet důležité branky a fanoušci West Hamu ho opět oslavují.
Daniel Dolejší
Na jaře zažíval útlum formy. Fanoušci West Hamu ho pomalu vyháněli ze základní sestavy, kritizovali ho, že kromě pohybu na hřišti není pro tým ničím přínosný. Od začátku nové sezony ale Tomáše Součka zase milují. Vytáhlému záložníkovi paradoxně pomohl odchod Declana Rice do Arsenalu a příchod defenzivních středopolařů Edsona Álvareze a Jamese Ward-Prowse. Český internacionál tak hraje na hřišti výše, což se pozitivně odráží i na jeho číslech. V této sezoně už dal devět gólů ve všech soutěžích, přitom stále nechává na hřišti vše a při standardních situacích je obtížné ho ubránit.
Jan Lukačko
Pro mě stále největší české želízko v ohni, co se týče našich exportovaných artiklů. Po Patriku Schickovi, ale toho razantně zbrzdilo zranění. Úvod sezony mu nevyšel podle představ, ke konci roku měl dobrou fazónu, orámovanou důležitými góly v klubu a konečně i v reprezentaci. Celkově 7 gólů napříč všemi soutěžemi, převážně z pozice defenzivního štítu, není vůbec špatný počin. Spekuluje se o tom, že jej čeká ještě jeden větší přestup. Píšu větší, myslím velký, zájem má Inter Milán. Opět bychom tedy měli po delší době hráče nároďáku na opravdu prestižní adrese, hrající pravidelně velké evropské zápasy
Vojtěch Ignác
Poražení vítězové
Pokud se zaměříme i na jiné soutěže mimo velkou pětku, nalezneme i další skvělé výkony českých fotbalistů. I když je Vietnam stále velmi exotická fotbalová destinace, kvalita se jí upřít nedá. Filip Nguyen se v tamní lize velmi rychle etabloval a pomohl svému týmu k zisku mistrovského titulu. U brankářů můžeme rovnou zůstat. Václav Hladký prožívá v Ipschwichi životní sezónu. S nováčkem druhé nejvyšší anglické soutěže drží neuvěřitelné druhé místo, a pokud tato fazóna týmu vydrží, mlže si Václav Hladký v příští sezóně zachytat i Premier League.
Také bychom rozhodně neměli zapomínat na Vladimíra Coufala, jenž si za poslední roky vydobyl neotřesitelnou pozici v základní jedenáctce. A to za tu dobu musel odrážet nejednoho mladého dravce, co mu chtěl obsadit místo.
