Česká liga vládne Visegrádské čtyřce: Dominance v číslech, paradox v reprezentaci

Dal jsem si tu práci a podle odborného webu Transfermarkt jsem srovnal všechny čtyři soutěže, a jak jsme psali v minulosti, že český klubový fotbal zažívá renesanci, tak se tento fakt projevuje i řečí čísel. Chance Liga dominuje nejen v individuálních hodnotách, ale i v celkové síle soutěže. Pojďme se podívat a srovnat si čtyři soutěže z V4 řečí čísel.

Nejhodnotnějšími hráči z V4 jsou jednoznačně naši ligisté. V tomto ohledu drží jasně prapor účastník Ligy mistrů Slavia Praha – Igoh Ogbu nebo záložník Zafeiris, který stále je hráčem týmu z Edenu, vedou s hodnotou 11 milionů eur každý. Následuje spoluhráč Dorley s 10 miliony eur, pak reprezentant Sadílek s osmi. Až na pátém místě je slovenský kapitán Sparty Lukáš Haraslín s cenovkou 7,5 milionu. Polská Ekstraklasa má nejhodnotnějšího hráče rodáka z Gdaňsku hájícího barvy mocné Legie Varšava – Kacpera Urbańského se šesti miliony. V Maďarsku vládne Ferencváros na hřišti, ale ruku v ruce i v tomto měřítku čtyři z pěti nejhodnotnějších hráčů vlastní klub z hlavního města, nejhodnotnější z nich Izraelec Fani má cenu 4,5 milionu eur. Pak tu máme Slovan Bratislava, absolutní hegemon našich východních sousedů, které už sedm let po sobě nikdo nedokázal sesadit z trůnu – naposledy se to povedlo Trnavě v sezoně 2017/18. Všech pět nejhodnotnějších hráčů patří „belasým“, z nich největší číslo patří odchovanci klubu Nino Marcellimu s 5 miliony eur.

Česká liga má šestnáct týmů, Ekstraklasa, náš největší konkurent v tomto měřítku, osmnáct. Celkové hodnoty soutěží jsou 353 versus 368, takže když si dáme trochu matematiky, naše kluby mají v průměru skoro o dva miliony větší hodnotu. Je veřejným tajemstvím, že v průměru polské kluby platily líp – naši hráči často odcházeli právě tam. Zdá se mi ovšem, že tento trend se pomalu vytrácí. Investice nových majitelů, kteří neváhají hráče přivést a hlavně dobře zaplatit, je fakt, který už je pro Poláky většinou nad jejich síly. A pokud si vezmeme špičku naší soutěže, tam už Poláci ztrácejí dech úplně – Slavia a Sparta mají hodnotu týmu (102 a 71 milionů), Legie a Lech Poznaň (46 a 44).

To koresponduje s kupní silou organizací , ale i v prodejích „sešívaní“ prodávají své hvězdy za obrovské sumy, viz nedávný přestup Kinského nebo Dioufa. Obě pražská S neváhají koupit hráče kolem pěti milionů eur, polské velkokluby se pohybují v částkách kolem dvou milionů – víc funkcionáři nechtějí nebo nemohou dát. Stejný obraz vidíme v Maďarsku – Ferencváros má podobnou hranici, pak následuje Újpest nebo Puskás Akadémie FC s částkami maximálně 1,5 milionu za hráče. Na Slovensku transferovou politiku na „vyšší“ úrovni předvádí ve většině případů jen Slovan – tomu se povedlo vytvořit nový rekord Slovenska v prodeji díky transferu Davida Strelce do Anglie za 7,5 milionu, ale pokud se podíváme na nákupy klubu z Tehelného pole, najdeme cifry kolem jednoho milionu.

Majitel klubu Ivan Kmotrík rozhodně má finance i chuť, ale problém je v soutěži jako takové – hráčům se na Slovensko většinou moc nechce. Tomu odpovídá hodnota celého týmu – Slovan má cenovku kádru 32 milionů, druhá Dunajská Streda se může pochlubit pouze 13 miliony, třetí Žilina dokonce jen 7,5. Buď jak buď, „jastrabům z Tehelného pola“ by tato cifra v Česku stačila na čtvrté místo. Pokud se bavíme o hodnotě všech týmů ze Slovenska, dostaneme se na sumu nějakých 95 milionů – Slováci jsou v našem žebříčku tedy jasně poslední. Maďarsko je překročilo jasně s cifrou 141 milionů eur.

Řečí čísel Slavia se svou celkovou hodnotou 102 milionů zdatně sekunduje celému „Maďarsku“ – je to podle mého zejména práce skautského oddělení a organizace jako celku. Dnešní transfery jsou hodně rychlé. Musíte být první v jednání, protože za vámi jsou další kluby, kteří mají data jako vy a hráče chtějí stejně jako vy. Je na vás přesvědčit hráče, že pro rozvoj a kariéru jste právě vy ta nejlepší volba. Dnes nestačí položit jen balík peněz a říct „tohle dostaneš každý měsíc“, protože tuto větu na rtech má dalších deset manažerů. Úspěchy v Evropě a silná liga, která je díky novým majitelům ještě silnější, je už lákadlo, na které většinou hráči slyší. Argument, o který se dá opřít. Podle webu Transfermarkt se nemůžeme řídit samozřejmě stoprocentně – hráči odcházejí za víc nebo míň. Každý sportovní ředitel vám ale řekne, že web funguje jako „berlička“, která otevírá trochu oči. Diouf nemusí kopnout do míče, stačí podepsat smlouvu ve West Hamu a už má větší cenu, protože je to hráč z Premier League – tak to prostě je.

Já bych tento článek rád uzavřel jednou prostou myšlenkou, kterou jsem dostal při sledování posledního zápasu našeho národního mužstva. Navzdory této tržní dominanci podložené řečí čísel o naší lize naše národní mužstvo neprožívá své nejslavnější období. Zatímco poslední liga v tomto souboji má reprezentaci, která porazila Německo 2:0, naše „repre“ remizovala se Saudskou Arábií. Ono za peníze se dneska dá koupit opravdu hodně hráčů a jsem za to rád. V lize se najde stále více lidí, kteří neváhají dát své peníze do českého sportu. Ale je prostý fakt, že odchovanci dostávají méně prostoru – tak to bohužel je. Václav Brabec, majitel Baníku, to i nedávno naznačil v rozhovoru pro klubový YouTube. Právě on je jeden z mála nových majitelů, kteří nechtějí investovat velké částky do transferů. Podle jeho slov chtějí stavět na akademii, kterou nedávno klub vybudoval. Která cesta je ta správná, nechám na vás.

Autor textu: Radek Ondrák

Zdroj statistických informací: Transfermarkt