Česká reprezentace bodově úspěšná. K dokonalosti měl ovšem jejich výkon s Gibraltarem daleko

Přestože trenér Ivan Hašek mluvil o určité nebezpečnosti týmu vedeném uruguayským trenérem Vlahovicem, tři body prostě musely být v tomto případě povinností. Možná nejsme momentálně na špici Evropy, Gibraltar je ovšem oproti nám přeci jen fotbalový „trpaslík“.

Hlavní trenér se rozhodl trochu pozměnit sestavu. Tentokrát nevsadil na dvojici věží a Tomáš Chorý zůstal jen na lavici náhradníků. V konečné fázi to bylo asi dobře, protože se Pavel Šulc mohl přesunout na jemu pohodlnější podhrot a na levé straně nastoupil Lukáš Provod. Stejné jméno nakonec zůstalo na pozici brankáře. Matěj Kovář tak má zřejmě momentálně větší důvěru než uzdravivší se Jindra Staněk, přestože gólman Leverkusenu ve svém klubu nechytá. V tomto zápase moc prověřen nebyl, uvidíme, jak to bude s brankářskou pozicí na těžším červnovém srazu.

Od začátku bylo patrné, kdo bude v tomto zápase dominantnějším týmem. Česko sypalo na soupeře jednu šanci za druhou, ale jejich proměňování už tak skvělé nebylo. Ostatně za první poločas celkově 12 střel, z toho jen 4 na bránu a jediný gól Václava Černého, který byl v tomto zápase naším jednoznačně nejlepším hráčem. Za poslední dobu se obrovsky zvednul a v tomto utkání bylo vidět, jak pro český výběr může být důležitý.

Ale zpět k neproduktivnosti České reprezentace. Hráči si dokázali sice vypracovat zajímavé gólové šance, ale závěrečná fáze byla prostě ve většině případů slabá. Trochu mi to připomnělo Slavii a její cestu Evropou v této sezoně. Proti silnějším protivníkům si nevypracujeme ani zdaleka tolik šancí a bude záležet na každém detailu. Podobné zahazování nás tak může stát tři body a v konečné fázi i postup na světový šampionát.

V druhém poločase už to bylo o poznání lepší. Schick, Šulc a Kliment postupně přidali další tři branky. Nutno ovšem podotknout, že nám to soupeř hodně usnadňoval. Měli jsme dalších 17 střel, z toho hned 7 na bránu. Celkově tedy téměř 30 pokusů, což je na reprezentační úrovni spíše ojedinělé. Konečné skóre samozřejmě nevypadá na první pohled špatně, ale klidně mohlo být ještě větší. Ostatně Francie v minulosti porazila Gibraltar dokonce 14:0, Nizozemsko 6:0 a Řecko 5:0.

Vedle Černého či dalších střelců si pochvalu určitě zaslouží Ladislav Krejčí, který byl opět zřejmě nejlepším hráčem z defenzivní linie. I když toho vlastně tak moc díky nekvalitě soupeře hasit nemusel. V La Lize ovšem očividně roste a stal se z něj definitivně evropský hráč.

Nyní si tedy dá český reprezentační tým opět pauzu a znovu se sejde až před počátkem léta. Trenér Hašek do té doby určitě bude sledovat počínání pro něj důležitých hráčů v závěrečné fázi Chance Ligy, ale i v jiných evropských soutěžích. Jednoznačně bude přemýšlet i nad tím, co do budoucích zápasů zlepšit. Zejména s Chorvatskem nás totiž čeká něco zcela jiného a budeme muset v některých ohledech předvést výrazně odlišný a kvalitnější výkon.

Autor textu: Lukáš Loužecký