Článek
Pryč jsou doby, kdy Češi dokázali konkurovat týmům jako je Francie, Německo nebo Holandsko. Prohra s Portugalskem se tak nějak očekávala. Skóre 1:2 z našeho pohledu vlastně není vůbec tragické. Hra ovšem byla daleko od toho, co bychom od našeho týmu chtěli.
Do zápasu s Gruzií jsme ovšem nastupovali jako favorité. Správnými slovy situaci označil po zápase Ondřej Lingr: „Nevím už s kým jiným chceme vyhrát než s Gruzií“. Můžeme si říkat, že tahle země má ve svých řadách šikovné fotbalisty. Pořád je to ovšem jeden z nejslabších týmů na letošním EURO. To jsme na tom vážně tak špatně?
Remíza díky nekvalitě v zakončení
Naším největším nepřítelem v tomto zápase byla produktivita nebo chcete-li nekvalita v zakončení. Svým způsobem to hodně připomínalo některé zápasy pražské Slavie. I ona své soupeře většinou přehrává, dostane se do velkého počtu šancí, ale nedokáže je proměňovat. Není prostě možné abychom si vypracovali celkově 26 střel, z toho 11 na branku a vstřelili jen jeden gól. Ano, brankář Gruzie Mamardashvili předvedl skvělý výkon. U téměř každé z neproměněných šancí ovšem zjistíme, že hráči zvolili takřka tu nejhorší možnost. A někdy to prostě napálili do brankáře.
Kdy už se trefíme do sestavy?
Další věcí jsou problémy s trefením se do sestavy. V obou zápasech za mě byli na hřišti někteří hráči, kteří tam být prostě neměli. Ať už to byl v prvním zápase Kuchta, který se mi nelíbil už v přípravě. Nebo David Douděra na úkor Davida Juráska. Tentokrát je za mě nepochopitelné, proč nastoupil Adam Hložek. Ačkoliv nezpochybňuji jeho velký talent a kvality, v reprezentaci se mu delší dobu nedaří. Spalování šancí v přípravě bylo někdy až hrozivé. Ani tentokrát nedokázal vstřelit gól, i když k němu měl hodně blízko. Bohužel hrál rukou. Smůla, ale zároveň i určitá nešikovnost hráče. Nebudeme si nic nalhávat, ale Černý na druhé straně také nebyl trefou do černého. V jedné z největších příležitostí úplně nesmyslně nahrával, jinak toho moc neukázal.
A proč na hřiště v druhé polovině nepřišel Tomáš Chorý? Drtivá většina fanoušků se shoduje na tom, že to byla chyba. I sám trenér Ivan Hašek po zápase naznačil, že možná měl jít na plac. Místo toho se tam objevil mladý Matěj Jurásek, kterého mám sice opravdu rád, ale v takto důležité chvíli bych ho do zápasu nestavěl. Byl sice hodně vidět, ale často byla znát jeho mladická nerozvážnost a nezkušenost. Přeju mu nějaké ty minutky, ale spíše v situaci, když bychom vedli třeba o dva góly.
Souček nepodává své nejlepší výkony
Dalším problém jsou ne zrovna nejlepší výkony našich zásadních hráčů. Součkovi tento šampionát zatím moc nevychází, může za to i jeho zdravotní indispozice. Potřebujeme od něj daleko víc. Coufal byl v prvním zápase hodně špatný, tentokrát naštěstí předvedl o něco lepší výkon. Ani Schick mi nepřijde stoprocentní, přestože dal tentokrát branku. Nebudeme si nic nalhávat, dostal ji trochu na zlatém podnose. Navíc v dalším zápase dokonce může chybět, protože s Gruzií střídal kvůli zranění.
Robin Hranáč – nezkušený smolař
Největším tématem je ovšem obránce Robin Hranáč. Předvádí vlastně zajímavé výkony, ale prozatím byl u všech obdržených gólů. V prvním zápase jsem mu to odpustil, byla to tam opravdu spíše smůla. Tentokrát už ne. Jednoznačně se ukázala jeho nezkušenost a možná i určitá nervozita? Proti Turecku by za mě neměl nastoupit. Dal bych přednost některému z trojice Vitík, Zima nebo i Tomáš Vlček. Poslední jmenovaný samozřejmě také není kdovíjak zkušeným borcem, přesto by si za mě šanci rovněž zasloužil. Ale i s kterýmkoliv z první dvojice bych byl spokojenější.
Hodně zbytečných faulů
A potom jsou tu ještě fauly. V nich jsme totiž i tentokrát zvítězili. A často byly docela zbytečné až nešikovné. Na sociálních sítích se poměrně často objevuje, že jedním z našich nejlepších hráčů v zápase s Gruzií byl Ladislav Krejčí. Neříkám, že odehrál špatný zápas. Ale právě po jeho nedovoleném zákroku (druhém v poměrně krátké době) se kopal přímý kop, po němž následovalo šílené propadnutí obrany, ruka Hranáče a penalta. Nebyl to sice žádný brutální faul, ale bývalý sparťanský lídr se za mě nedokázal přizpůsobit měřítku rozhodčího. A to se na této úrovni prostě neodpouští.
Moc nechápu ani neustálé konstatování Ivana Haška, že vlastně nemá týmu nic moc co vytknout. To opravdu myslíte vážně? V posledním zápase skupiny nás čeká Turecko, které by mohlo být ještě silnějším protivníkem než Gruzie. Máme na to je porazit? Věřím tomu, že ano. Musíme ovšem správně poskládat sestavu, nadále si vytvářet šance, ale především je proměňovat.
